Být redaktor je báječné, skvělé, obohacující a naprosto prima. Ale jako každá profese má i stinné stránky. Pokud uvažujete o dráze redaktora, měli byste zvážit i následující výčet mínusů:

• Budete číst neustále, úplně furt, takže číst si ještě ve volném čase chce pečlivý výběr titulů, hodně tréninku a pozornost. A někdy to prostě ani za boha nejde.
• Občas prostě budete číst brak jenom proto, abyste měli čím zaplatit elektřinu. Redaktořina není zlatý důl, spíš černá díra… zato young adult fantasy, romány pro ženy a detektivky se prodají vždycky!
• Pokud nebudete číst okamžitě po vydání všechny Tučkové, Soukupové, Morštajnové a Bellové, lidi se na vás budou dívat s podezřením.
• Budete neustále vysvětlovat, k čemu vlastně redaktor je (po téhle otázce hned přichází: A četlas Babičku? Případně moje oblíbená: A tohle slovo znáš?)
• Dejte sbohem letním prázdninám – o prázdninách se pracuje na knihách pro vánoční trh, je to nejrušnější doba roku, ačkoli se to nezdá. Autoři to často nevědí a v srpnu píšou, zda stihneme během září redakci jejich nové knížky, protože je vánoční a musí tedy vyjít nejpozději v listopadu. Uf. Už jste letos byli někde na dovolené? Já ne.
• Redaktor se často potýká s egem slovutných spisovatelů, je to práce, která vyžaduje notnou dávku diplomacie a vysvětlování, že úslužný redaktor chce to samé co slovutný autor: nejlepší možnou verzi dané knihy. Ne vždy se setkáte s pochopením.
• Některá nakladatelství vám ani nepošlou autorský výtisk (a knížku, na které jste pracovali, si tak musíte potupně koupit v knihkupectví).
• Když máte čas, není k redakci žádná kloudná knížka, když jste zavaleni prací, musíte odmítat tituly, které pro vás byly přímo stvořené.
• První chybu najdete obvykle v momentu, kdy knihu poprvé otevřete. To je taková hříčka přírody.
• Chodí za váma lidi, že potřebují „jenom trochu pomoct s krátkým textem“, což ve výsledku znamená pět hodin práce.

Když jsem začínala, hrozně jsem se bála, že dostanu rukopis a nebude mu co vytknout. S tímhle problémem jsem se však doposud nesetkala. Třikrát jsem k tomu měla blízko – u Zlovolných bytostí Nelly Černohorské, u Agónie Jana Mrkvičky a u betačtení titulu Potomci lidí Davida Busty, o kterém jsem po přečtení už bohužel neslyšela. Běžnější je, že by jen vaše komentáře k rukopisu vydaly na povídku. 

Ještě chcete naskočit na redaktorskou dráhu? Gratuluju, pravděpodobně potřebujete terapii.

Autorka: Ela Prokopová