Zájem o mateřštinu, vášeň pro literaturu, pouhý prodloužení studentských let. To jsou jen některý důvody, jež člověka mohou přimět ke studiu bohemistiky. Ať už se touto cestou vydáte z jakékoli příčiny, existuje pár věcí, na něž se lze dopředu připravit. Jejich znalost vám totiž může usnadnit některý (mnohdy prekérní) situace, do nichž se může bohemista snadno dostat. Který to jsou?

1. Bohemistika? Co to je?

Je dost pravděpodobný, že když na otázku „co vlastně studuješ?“ odpovíte „bohemistiku“, tazatel o vašem studiu nebude mít ani ponětí. Proto je někdy (vy sami poznáte, kdy) lepší odpovědět, že prostě studujete češtinu a literaturu.

Myslíte, že teď už není co řešit? Omyl! Můžete totiž taky narazit na lidi, kteří si myslí, že když dokážou poslat esemesku, umí vlastně psát a tím pádem češtinu perfektně ovládají. Takoví „mistři“ ale vůbec netuší, jak by mohla vypadat náplň vašeho studia, a už vůbec nemají páru o tom, jakýmu povolání se budete moct věnovat… To, že to mnohdy nevíte vy sami, je teď vedlejší. Připravte se tedy na to, že se ze strany okolí můžete setkat s nepochopením. Ušetří vám to spoustu nervů.

„Ty studuješ češtinu? A proč? Vždyť česky umíme všichni, ne?“

2. Povinná četba aneb čeho je moc, toho je příliš

Je-li řeč o bohemistice, patrně tušíte, že bez četby se její studium neobejde. Když ale uvidíte seznam povinné četby pro první (a vlastně jakýkoli další) semestr, počítejte s tím, že se vám může udělat mdlo, a to i na několik dní až týdnů. Po jeho zhlédnutí se otáčí panenky i těm, jichž se to netýká.

Ty seznamy jsou šílený (Š Í L E N Ý) a každej student k nim přistupuje po svým.

Ze začátku jsem měla pocit, že musím přečíst VŠECHNO, protože jinak bych nesložila žádnou zkoušku z literatury. Logický, ne?

Haha. Pokud jsem chtěla studium ukončit duševně zdravá, musela jsem z těchto nároků polevit. Toho jsem docílila tak, že jsem se ve zkouškovým zavřela v knihovně a každou knížku z onoho šílenýho seznamu jsem si „ochytala“, na chvíli se do ní začetla, a tak nasála její atmosféru. Nějaký obecnější info (jak o dílech, tak autorech) jsem se pak učila ze skript.

Taky jsem se držela pravidla „za každých okolností dělej, žes to četla“. A vono to vyšlo. Vždycky. Tím vás rozhodně nechci nabádat, abyste na povinnou četbu kašlali. Jen jsem chtěla poznamenat, že je dobrý si na sebe plést co nejmenší bič. Já tomu říkám „nutný minimum“.

3. Oči a uši nonstop na stopkách

V případě, že mluvíte se zubařem, je dost pravděpodobný, že si všímá vašeho chrupu. Když mluvíte se studentem bohemistiky, dost možná se zaměřuje na vaši mluvu. Řekla bych, že to je přirozená deformace.

Pravdou je, že většina bohemistů má v hlavě jakýsi vyhodnocovací zařízení, který zkoumá jak psanej, tak mluvenej projev. To ale neznamená, že hovoříte-li s bohemistou, musíte se snažit mluvit co nejspisovněji. A už vůbec to neznamená, že by bohemista měl mluvit jako kniha. Protože si to ale spousta lidí myslí, je dobrý se vůči tomu obrnit a v tom lepším případě mít i trpělivost s případným osvětlováním. Já jsem ji ale ztratila dřív, než jsem ji stihla nabrat.

Pro vysvětlení – student češtiny zná aspekty řeči a textu. Ví, že spisovná čeština není jedinej útvar, kterej existuje. A taky ví, že dělat chyby v textech je normální. Ostatně, kdyby lidi psali bezchybně, dost bohemistů by přišlo o práci.

Mimochodem, v rubrice Jazykové tornádo najdete článek o nářečí, kterej obsahuje i nářeční kvíz. Můžete kouknout, jestli v něm náhodou nejsou slova z vašeho regionu.

Na druhou stranu, bohemistika zahrnuje i radostnější věci. Pokud vás totiž jazyk nebo literatura fakt baví, studium tohoto oboru vám ukáže cestu k těm nejhlubším rovinám poznání. Kromě toho taky poznáte podobně naladěný lidi, s kterýma můžete vést dlouhý diskuze o literárních dílech a tak vůbec o životě. Mám-li ale být upřímná, můj nejlepší kámoš byl většinu času Lehár, respektive jeho kniha Česká literatura od počátku k dnešku. Naprostý must have každýho bohemisty. Fakt.

Pokud se na bohemistiku chystáte, na co se nejvíc těšíte? A patříte-li mezi absolventy, máte nějaký (další) tipy, jak se ze studia češtiny a literatury nezbláznit?

Autorka: Barbora Pernicová

Grafika: Patrik Sláma