Hamlet, tragédie o dánském kralevici, je obecně považován za jednu z nejznámějších her Williama Shakespeara. Ale kdyby jenom to! Tahle hra je některými dokonce považována za nejslavnější divadelní hru na světě. Ostatně, začátek Hamletova monologu „Být, či nebýt?“ (mimochodem jednoho ze sedmi velkých monologů, které Hamlet v celé hře má) v podstatě zlidověl.
A co z toho všeho vlastně vyplývá?
Logicky – že zpracování Hamleta za uplynulá staletí existoval prostě bezpočet…
Podoby Hamleta
Hamlet se dočkal nejenom mnoha a mnoha divadelních, filmových, rozhlasových i dalších podob, ale byly mu věnovány i tisíce literárních studií a stejně tak překladů (části z Hamleta přeložili do češtiny např. Josef Kajetán Tyl nebo Josef Jungmann).
Když zůstaneme u divadla – v minulosti docházelo k různým hamletovským zpracováním. Jedna z nedávných světových inscenací byla například pojata jako freudovský sen pacienta psychiatrické kliniky. Jiný režisér zase do titulních rolí obsadil černošského herce s dredy, herce indického původu, bělošku, Indku a Araba – pestrost hereckého obsazení zde zároveň byla v protikladu s jevištním a výpravným minimalismem.
Dalo by se proto usuzovat, že většina režisérů možná cítí potřebu se nějak odlišit od ostatních, pojmout hru nově, originálně a osobitě – což při takovém počtu různých inscenací po celém světě rozhodně nemůže být jednoduché.
Takže – jak Hamleta pojalo divadlo ABC a režisér Michal Dočekal, jež ho uvedli na podzim minulého roku?
Hamlet v ABC
Inu, kdybych musela být velmi stručná, třeba až jednoslovná, napsala bych: MLADĚ.
Jeviště je minimalistické, kostýmy jsou barevně zajímavé, slušivé a elegantně moderní. Ofélie se nebojí poměrně dost obnažit. Překlad Jiřího Joska určitě není z těch složitějších nebo archaických, ale nahrává spíše současným čtenářům a jazyku. O hudbu se postaral Ivan Acher, což je – jen tak mimochodem – člověk, který mě „donutil“ jít na jeho operu do divadla třikrát! (Chcete, abych vám o tom napsala víc?)
Krom toho je Hamlet v ABC taky hlasitý, úderný, agresivní až sadistický. Což se projevuje zejména v roli hlavního protagonisty, jehož ztvárnil Tomáš Havlínek. Přestože jeho výkon byl v recenzích hodnocen lidmi, kteří tomu (na rozdíl ode mě) rozumějí, veskrze kladně, přiznávám, že na mě už byl „trochu moc“. V průběhu hry jsem několikrát cítila silné emocionální pohnutí, znechucení a taky touhu vlítnout na jeviště a jednu mu ubalit, ale bohužel… Žádné sympatie. A ty by si literární (a tím pádem i divadelní) Hamlet podle mě zasloužil. Agresivita a arogance, v rámci níž Hamlet doslova smýká s křehkou Ofélií po jevišti, předvádí masturbaci, řve, všechny nesnáší, rve se, šílí a „jájíčkuje“, hraničila z mého pohledu nejen s určitou nechutností a odporem, ale trochu i s nepochopením Hamleta tak, jak ho jako čtenářka chápu já. Což mě vlastně trochu mrzelo.
Na druhou stranu výkon Beáty Kaňokové v roli Ofélii a její postupný přechod od jemné, něžné zamilované dívky po ženu, která ztratí v životě úplně všechno, až nakonec „nezbývá“ než se zbláznit a umřít… To mělo všechno! Beáta se role ujala tak živelně, uvěřitelně a sympaticky! A tak se ti dva nakonec vlastně hezky vyvážili. Zbytek hereckého obsazení je dobře doplňoval, poměrně výrazná byla ještě Hamletova matka Gertruda, kterou zahrála Ivana Uhlířová.
Konečně – co jsem chtěla určitě zmínit! Mám podezření, že jsem v ten divadelní večer na Hamletovi výrazně zvyšovala věkový průměr přítomných diváků a divaček. Což mě jednak potěšilo, protože zájem mladého publika o divadlo mě prostě těší sám o sobě. Ale to teď není tak podstatné jako skutečnost – že bylo poměrně zřejmé, že právě téhle věkové skupině se hra velmi líbí!
Takže, zpátky k tomu „mladému“ pojetí – asi se podařilo.
A možná, že tam, kde mě Hamlet trochu štval, se vám bude líbit.
Na Hamleta v divadle ABC se můžeme těšit zase po letních divadelních prázdninách, lístky na září a říjen už jsou v prodeji.
Autorka: Blanka Veselá (@blanchettka)
0 komentářů