Kdo by neznal Vladislava Vančuru a jeho Rozmarné léto? Humoristickou novelu plnou lásky, krásného počasí, klidu, pohody a několika překvapivých událostí. 

Ať se říká, co chce, myslím, že každý z nás někdy zatoužil po létu, které bude po  „vančurovsku“. Dny, kdy čas bude proudit pomalu, klidu bude na rozdávání, sem tam si smočíte nohy v řece nebo na plovárně, zamilujete se se a budete v tom až po uši.

A skutečnost? Zcela jiná. 

Vedro, místo lásky je na obzoru spousta práce, v bazénu plave hmyz, slunce pálí a neplánovaných letních návštěv – babičky, tetičky, sestřenice z druhého kolene nebo strýčka, co já vím, třeba od Pelhřimova, který si vzpomněl, že vám už dlouho nedopravil žádnou pálenku –  je víc než dost.

Pokaždé, když jsem začala přemýšlet o létě, myšlenky mi zapluly k tomu, jak vlastně Vančuru napadlo napsat již zmíněnou humoristickou novelu. Když totiž uvážíte, že hlavní hrdina je kouzelník Arnoštek, který přijíždí do klidného města se svou atraktivní pomocnicí Annou a způsobí tam rozruch, napadá mě jediné: Kde se vzal ten nápad a námět podobné postavy vytvořit?

Svět je bláznivý a protože ho už přece jen trochu znám, začínám být přesvědčená, že právě ony neplánované rodinné a jiné návštěvy byly pojítkem k vytvoření Arnoštka a Anny. A k tomu nevěra, pomluvy, opilecké výtržnosti, bitky a podobně, s čímž se ostatně (a leckdy bohužel) setkáváme i v běžných dnech našich životů.

Připadá mi, že Rozmarné léto je zastaralý návod pro nás ostatní, který se předává z generace na generaci a obsahuje spoustu rad a tipů, jak léto přežít. Každý si v něm něco najde. Něco je jasné hned, jiné a o něco peprnější tipy si musí každý z nás najít mezi řádky. Jenže jak se v nich má člověk vyznat?

Ještě předtím, než všichni skočíme po hlavě do druhé poloviny parného léta, vytvořila jsem jakýsi TO DO LIST à la „Rozmarné tipy pana Vančury“, který by nám všem mohl usnadnit následující týdny.

Tak tedy, krok číslo jedna:

– rozhodně byste měli podniknout nějakou super odvážnou cestu – ostatně i Arnoštek s Annou přicestovali docela na punk do neznámého města a způsobili náležitý rozruch. Ani to se s návštěvou města nevylučuje, zábava je vždycky fajn. A pokud nebudete kopat do policejních aut a u toho zpívat, – opačnou radu mi kdysi někdo dal, když jsem se v létě vydala na pár dní do Prahy, – bude to povedené.

Krok číslo dvě:

– seznamujte se, navazujte kontakty, nová přátelství – ale bacha, tohle seznamování by nemělo vést k rozvrácení jiného vztahu a k následné nevěře, to byste pak mohli dostat i po hubě. Ano, láska k létu patří, možná sem tam i nějaké to pošťuchování, ale není nutné skončit v nemocnici se sešitým obočím nebo natrženým uchem.

Krok číslo tři: 

– voda, voda, voda. Jděte k vodě! Ale nekuřte v ní, to by se pak celý způsob léta mohl stát opravdu nešťastným. A nezapomeňte si s sebou vzít stylové plavky!

Krok číslo čtyři:

– kultura. Ať už půjde o pouť, cirkus, filmový festival nebo divadlo, jděte do toho! Jen buďte obezřetní, na pouti a v cirkusu bývají „sladké“ návnady. Tak se nespusťte s někým, koho znáte jen krátce a kdo vám koupí cukrovou vatu či vystřelí růži.

Krok číslo pět:

– humor. Protože humor, často i ten nemístný, bývá jediným východiskem našich životů. Když k tomu navíc přidáte bandu kamarádů, celý svět je rázem kouzelnější. A to nejen v létě.

Tak pokud nevíte, co s načatým létem a horkým dnem, zajděte si někam k vodě, vezměte si s sebou Vančuru a připravte se na situace, které by vás ještě mohly potkat. Ostatně, tuto větu můžete brát jako krok číslo šest.

P.S. Prosím vás, neberte všechny Vančurovy rady doslova, protože to by se pro vás léto mohlo stát opravdu nešťastným.

Autorka: Eliška Kudláčková