Blog

4. díl: Jde do tuhého, začínáme psát

autor: | 19. 9. 2022 | Jak se píše povídka

Holky z Kurzů z obýváku jsou v oblasti tvůrčího psaní prostě profíci. V předešlých dílech seriálu Jak se píše povídka nám daly už několik rad, díky kterým je proces psaní mnohem snazší. K těmto tipům se dnes připojují ještě další, a to:

  • Čím je přímá řeč stručnější, tím líp pro čtenáře.
  • Čtěte své texty nahlas. Všimnete si tak věcí, které jsou pouhým okem přehlédnutelné.

Paráda, tak rada, že přímou řeč je dobré zestručňovat, u mě trefila hřebíček na hlavičku, nikdo totiž nemluví tak rozvleklými a složitými větami jako já ve skutečnosti a moje postavy na papíře. 

A číst to, co jsem napsala, po sobě nahlas, to je věc, která mi funguje nejen u dialogu, ale i u větších celků. Zjistila jsem to, když jsem nahrávala v audiostudiu svoji knihu Kafe a cigárko. Najednou, když jsem to svým vlastním hlasem předčítala, jsem přesně věděla, které odstavce jsou tam navíc a které jsou ukecané a nudné, ale očima na monitoru jsem to prostě předtím vůbec neviděla. 

Tak myslím, že už je nejvyšší čas se do té povídky pustit. Dostali jsme společně pár rad, tak co říkáte? Jdeme na to?

Já sama jsem věčný teoretik. Moment, kdy mám přejít od teorie k praxi, je pro mě velmi těžký. Přepadá mě děs, že všechny moje velké plány, ať už ohledně role, nebo ohledně námětu, ztroskotají, když mám poprvé říct repliku nebo napsat první větu. 

Návody všeho druhu mě uklidňují, ale jako věčnou šprtku zároveň stresují. Když dostanu návod, snažím se jím ve všech směrech řídit a udělat všechno správně. Což znamená, že když skládám poličku od Ikey, ještě to funguje, ale ve všem ostatním, jako například ve vztahu, v mateřství, nebo právě při psaní, nejde pouze slepě plnit rady. Rady jsou naprosto k ničemu, když člověk neumí být také sám sebou. Když si je neposlechne a sám si nevybere, která je pro něj právě ta důležitá. Umění je z poloviny schopnost řídit se návody zkušenějších a z poloviny schopnost se jimi neřídit. (To jsem teď právě vymyslela jenom pro vás, doufám, že tento syrový citát oceňujete.) 

Tak jo. Těším se na vaše pokusy. A já jdu matlat ten svůj!

Autorka: Marie Doležalová

Grafika: Patrik Sláma

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Podobné články

3. díl: Dovolená – idyla, nebo drama?

3. díl: Dovolená – idyla, nebo drama?

Tak jo, díky druhému dílu seriálu víme, co chceme čtenářům sdělit. Taky jsme si uvědomili, na co se ve své konkrétní povídce zaměříme a jaké aspekty necháme stranou (třeba jako materiál pro další povídku). Co dál? To si povíme v dnešním článku! Tip číslo 3: Naložte...

2. díl: Jedeme k moři, ale co tam?

2. díl: Jedeme k moři, ale co tam?

Maruška se v předchozím díle zasekla u pointy a holky Kurzů z obýváku neváhaly odpovědět: Jak je to s pointou? A jak je to s tou atmosférou? A s dýlkou? A odkud vlastně takovou povídku začít psát? Pointa je v tom, že by povídka měla být...