Česká literární tvorba po roce 1945 dominuje mnoha jmény, kterými jsou například Ota Pavel, Bohumil Hrabal, Ludvík Vaculík, Václav Havel, Josef Škvorecký nebo také Milan Kundera, – a právě pro tohoto muže mám já osobně velkou slabost. Nejen literárně, ale i proto, že je to šíleně hezký chlap. Vlastně si myslím, že v dnešní době by na Tinderu nejspíš dost válel. Když se totiž podíváte na jeho fotku, velmi brzy zjistíte, že takové charisma má málokdo, – ty oči, které hází tak uhrančivý pohled, ten jeho šibalský úsměv.

Milan Kundera, – prozaik, básník, romantik, bonviván, milovník, emigrant, ale především muž s nosem trošku nahoru, ale v jiném smyslu, než je běžně myšleno – nebo že by ne?

Díla Milana Kundery jsou vzájemně provázána. Ostatně touto otázkou se specialisté studující Milana Kunderu zabývají už několik let, ovšem tím, že jsou provázána, nabízejí také několik momentů, ke kterým my laici jen těžko hledáme cestu. Tak předně, většina jeho postav, ať už se jedná o hlavní nebo vedlejší protagonisty, má nějaký osobní kód, podle kterého se vyznačuje a liší od druhých, – jasně, teď si asi říkáte, že to je úplně normální a já, že jsem asi úplně blbá, že na to chci klást speciální důraz nebo si tu hrát na spasitelku literatury a znalkyni charismatického muže, ale vážně to tak není. 

Zkuste si to celé představit jako dnešní Tinder. Každý z nás, kdo se tam přihlásí – a ano, říkám z nás, nebudeme si tady teď hrát na to, že nikdo ve skutečnosti nevíme, co to ten Tinder vlastně je nebo že vůbec existuje, – musí vyplnit políčka o sobě, o svém pohlaví a nejrůznějších zálibách. V první řadě by většina z nich v políčku pohlaví zaškrtla muže, protože hlavními protagonisty jeho knih bývali zpravidla muži – tady narážíme na prvky jakési genderové nevyváženosti, která by mu ovšem dnes už neprošla. 

Dalším políčkem jsou záliby, ovšem podle toho, co víme a známe, by se zde nejčastěji objevovalo: ženy, víno, zpěv. Pod těmito pojmy si představte to, co vám vaše fantazie nabízí, i to, o čem máte dojem, že není možné. Protože v knihách Milana Kundery je možné úplně všechno, a když říkám všechno, myslím všechno, – například i znásilnění partnerem se kterým se znáte už řadu let, ale ve skutečnosti si hrajete na to, že se neznáte, jenže pak se může stát, že už neznáte ani hranice, za něž ještě můžete zajít a kde už se setkáváte se skutečností, která vám udělá jizvy na těle i na duši. V tu ránu je celá genderová nevyváženost ta tam. Něco na tom ale bude, protože pokud by na Tinder vpluly ženské protagonistky z románů, to by byl zase jiný pohled. Ale o tom třeba jindy, protože když už jsme u mužů, zůstaneme s nimi až do konce.

Sám Kundera několikrát uvedl, že postavy, jež ve svých dílech popisuje, jsou jeho možnosti, které sám nikdy neměl, které se nikdy neuskutečnily, a že každá z nich překročila nějakou hranici, již on sám jen tak obcházel, a že právě ta překročená hranice, – hranice, za níž končí jeho já, – jej přitahuje. 

Tak. A co si z toho má člověk teda vlastně odnést? Jak vstřebat tolik informací a co si nakonec myslet? A jak by to ve skutečnosti vypadalo, kdyby se na Tinder dostal i Milan Kundera? 

Muž, ročník 1929, narozený 1. dubna – ha, už tohle je celkem apríl! Tajemný, zmatený, bojácný, romantický, charismatický, se zájmem o literaturu, krásné ženy, svobodu a spravedlnost. 

Fotka: 

Žena, píše: Ahoj, zdravím, zaujal jsi mě, máme podobné záliby a ač se může zdát, že je to apríl, – nezajdeme někam?

S největší pravděpodobností by na pozvánku na rande ani neodpověděl.

Poté, co emigroval a odešel do Paříže, se stáhnul do sebe, nedával o sobě vědět, bál se. Dokonce dodnes, až na výjimky, nedává příliš rozhovorů, takřka žádné. Jako nástroj mluvení použil své knihy, kde popisuje mimo jiné i to, o co sám přišel a co by si přál. 

Tak to bylo nakouknutí do duše a do hypotetických profilů, které by se na Tinderu mohly objevit a které mají co dočinění s Milanem Kunderou.

Přiznáte se, která z vás by ho pozvala na rande?

Autorka: Eliška Kudláčková