Blog

Tatínek Oty Pavla: Proč by mu feministky daly, nebo spíš nedaly?

autor: | 21. 3. 2022 | Česká literatura

Snad jen ten Čech, který trávil povinnou školní docházku unesen návštěvou z kosmu nebo jako člen výzkumné expedice pro pozorování fauny a flóry v zapomenutých končinách, se nikdy nesetkal s tvorbou jednoho z nejznámějších českých prozaiků – Oty Pavla.

My, co jsme byli ochuzeni o nejspíš velmi dobrodružné zážitky, zato ale bez mrknutí oka poznáme úryvek z jeho stěžejního díla na první dobrou klidně i o půlnoci uprostřed toho nejdivočejšího mejdanu s dvojkou v žíle.

Že ne? Tak schválně.

„Karle, přines mi srnce.“ Byla to prosba a příkaz zároveň. Karel na to řekl: „Od té doby, co přišli skopčáci, jsem s Holanem v lese nebyl. Myslete si, že nejsem chlap, ale mám šest dětí. Teď za to dávají trest smrti.“

„Dobře Karle. Půjčíš mi Holana?“

„Nevím, jestli s vámi půjde. Ještě s nikým nešel.“

„Když půjde, tedy půjčím.“

„Přijdu si pro něho Karle, až přijde ta chvíle.“

(Smrt krásných srnců, str. 39–40, e-kniha, Praha, 2020)

Tak vidíte – tatínek Leo Pöpper, Karel Prošek nebo pes Holan jsou dodnes literárními pojmy, které zná každý, a to díky našim vyučujícím češtiny, jež do nás nejen Smrt krásných srnců cpali horem dolem. Já se jim ani nedivím. Ota Pavel patří v rámci české literární klasiky ke čtenářsky nejpřívětivějším autorům.

Nemám tušení, nakolik puberťák ocení Pavlův poetický styl psaní, vsadím se však, že nejen čtenář-maturant přijme s povděkem jeho vcelku srozumitelný jazyk. Díky němu nestráví čtení připojený na „strýčku Googlovi“ vyhledáváním významu u každého třetího slova. 

Ve své nejznámější povídkové sbírce Smrt krásných srnců se autor vrací do svého dětství, které prožil jako nejmladší syn v židovské rodině během 2. světové války. Hlavním hrdinou jeho vyprávění je jeho tatínek Leo Pöpper, jenž svou povahou až stereotypně znázorňuje klasický archetyp českého muže – snílek, trochu mluvka a hlavně velký Don Juan, jenž získá každou ženu, kterou si usmyslí a jež před ním neuteče na strom.

Tatínek Leo je přesně ten typ literární postavy, o níž si škodolibě čtete a těšíte se, jaký nepříliš geniální nápad zase vymyslí. Ale ruku na srdce, milé dámy, všechny do jedné děkujeme tomu nahoře, že se někdo takový neválí na kanapi u nás doma. Zatímco mladší dívky po dočtení raději preventivně upisují své nevinné duše ďáblu s jediným přáním – ať si hlavně nenarazí něco, co by jen vzdáleně připomínalo otce Oty Pavla.

Co je vlastně na této postavě špatně a proč by to autor za svého mužského rodiče od feministek dnes pěkně schytal?

V dnešní době, kdy ženy stále mají pocit, že se o své místo pod sluncem musí rvát, působí rodina Pöpperových jako rudý hadr na býka nejen na feministky, ale na všechny bojovníky proti genderovým stereotypům.

A právě těch je ústřední rodinka v Smrt krásných srnců plná. Kromě již zmíněného tatínka, jenž zde představuje typický archetyp hlavy a živitele rodiny, tu máme také maminku Hermu. Ta znázorňuje klasickou ženu v domácnosti, o níž se příkladně stará stejně jako o své děti i muže. A je tak trochu slepá ke všemu, co se kolem ní děje. Nevím, nakolik si uvědomovala, že v ložnici jich bylo mnohem více než oni dva s Leem, ale její netečnost ve mně místy vzbuzovala zoufalství a chuť se okamžitě přihlásit k sufražetkám. Kapitola, v níž se Herma může v kuchyni přetrhnout, aby svému drahému manželovi pomohla dobýt srdce a klín jeho vyvolené (která mimochodem byla manželkou Leova šéfa), ve mně vyvolala touhu výt s vlky na měsíc a dát panu Pöpperovi jednu pěknou za ucho.

Ne, nemyslím si, že by Ota Pavel mohl vydat svou vzpomínkovou sbírku ve stejné podobě i dnes, pokud ano, pravděpodobně by to schytal. Tak buďme rádi, jak to vyšlo. Nejenže bychom přišli o jeden z klenotů české literatury, ale ačkoliv tu dávám tatínku Pöpperovi pěknou „čočku“, stejně mě vždy dožene k slzám.

„Holane, běž!“

Autorka: Martina

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podobné články

Sváteční kvíz: sametová revoluce – co jí předcházelo?

Sváteční kvíz: sametová revoluce – co jí předcházelo?

Před 33 lety mrzlo v pražských ulicích několik desítek tisíc lidí, jimž nebyl osud naší republiky lhostejný. Účastnili se totiž demonstrací, kterými započala sametová revoluce. Díky ní se spustil řetězec událostí, na jehož konci stojí samostatný demokratický stát....

Ženská emancipace pohledem Magdaleny Dobromily Rettigové

Ženská emancipace pohledem Magdaleny Dobromily Rettigové

Když se náhodně zeptáte lidí ve svém okolí (i mimo něj), kdo byla Magdalena Dobromila Rettigová, mohou nastat dvě okolnosti: buďto na vás budou nechápavě valit oči, nebo naopak zapřemýšlí, kde že jen to jméno sakra zaslechli. Pokud se dozvíte, že se jedná o autorku...

Dobrý den, my jsme také obrozenci

Dobrý den, my jsme také obrozenci

Obrozenci. Většina z nás má celkem jasnou představu o tom, kdo to je. Dobrovský, Jungmann, všichni ti mánici kolem slovníků. A pak taky Palacký. A Kollár a Čelakovský. Co když se ale už před nimi pokoušeli jiní o obrodu českého jazyka? Nebo s nimi spolupracovali a...