Perníková chaloupka – krutá pohádka bratří Grimmů pro děti i dospělé, kterou tady na blogu nedávno rozebíral Patrik optikou Bruna Bettelheima.

Příběh, jejž známe (v různých menších obměnách a verzích) téměř všichni.

A taky opera, na kterou se nemusíte bát vzít ani ty nejmenší diváky nebo všechny, již opeře jako žánru zatím moc neholdují.

Opera pro nejmenší

Na nejslavnější operu německého skladatele Engelberta Humperdincka jsme nedávno vyrazili do Státní opery jako rodina i s naším šestiletým synem. Ruku na srdce – nečekala jsem moc. Přeci jen opera jako žánr není pro každého. Sama znám spoustu lidí, kteří vyrazí do divadla tisíckrát radši na činohru, muzikál nebo balet. „Přinejhorším odejdeme o přestávce“, byla mantra, kterou jsem se chlácholila, kdyby náš první pokus seznámit syna s velkým divadlem nevyšel. Nakonec to ale nebylo třeba!

Krásné a velkolepé prostředí Státní opery. Zábavný (a všem známý) děj. Pestré kostýmy, výprava a kulisy – autoři udělali z Jeníčka a Mařenky děti principála kočovného cirkusu, takže na pódiu se to hemží klauny, akrobaty, loutkáři a komedianty. Ale i český text (z němčiny přebásnil Radek Malý), díky kterému jsme sem tam něco pochytili i bez čtení titulků (jestli mi snad někdo chcete tvrdit, že rozumíte všemu, co v opeře, byť česky, zpívají – nevěřím! ☺). To všechno nám způsobilo tak příjemný divácký zážitek, že o přestávce nikdo odcházet nechtěl. 

Verze Perníkové chaloupky

Milovníci a znalci téměř hororové pohádky o Jeníčkovi a Mařence budou navíc v této operní verzi jistě se zájmem sledovat, jakým způsobem je příběh upraven a „zmírněn“. Tak třeba – rodiče neposílají děti do lesa záměrně, nechtějí se jich zbavit (což je klasická verze pohádky), ale jde spíše o nešťastnou náhodu. Ztráty dětí litují a aktivně je hledají. Ježibaba v chaloupce potom uloupené děti nepožírá, ale „pouze“ proměňuje v perníčky. V lese se objevuje laskavá a krásná čarovná víla. A tak podobně – úplně všechno vám přece vyzrazovat nebudu. I konec se nese ve znamení extra velkého happyendu.  

A vlastně – proč by ne? 

Odborníci a odbornice na literární symboly, archetypy, případně freudiánští a jungovští analytikové se komparací verzí zabaví na dlouhý čas dopředu a my ostatní třeba oceníme trochu té laskavosti navíc.

V každém případě – tahle opera dokáže zabavit úplně všechny. Od dětí přes dospěláky až po staroušky. Hezky se na ni dívá, dobře se poslouchá a je univerzálně srozumitelná. Navíc si troufám tvrdit, že je lehce stravitelná i pro úplné operní začátečníky všeho věku! Pokud vás vždycky trápil pocit, že opera není pro vás – třeba se to teď změní. Vždyť kdopak by se Jeníčka a Mařenky bál?

Náš syn určitě ne:

„Hele, mami, bylo to dobrý. Nejvíc se mi teda líbil ten pejsek. Ale všimla sis, že měl úplně holý nožičky?!”

Vidíte – nejvíc slávy si pro sebe nakonec urval němý pejsek. A to je vlastně v opeře docela kumšt. 😀

Protože jsou Jeníček a Mařenka představením, které je na mezinárodních scénách tradičně zařazováno do vánočního období, dalších repríz se i u nás, na prknech Státní opery, dočkáme zase až příští zimu. Jestli vám mohu poradit – nenechte si lístky ujít!

Autorka: Blanka Veselá (@blanchettka)

Zdroj náhledové fotografie