Německou metalovou kapelu Rammstein asi není třeba představovat, stejně jako slavného básníka Johanna Wolfganga von Goetha. Co má ale autor z devatenáctého století společného s drsňáky, kteří při svých vystoupení používají pyrotechniku všeho druhu a mimo jiné si rádi hrají i na kanibaly? Víc, než si myslíte. Pojďme se na to podívat zblízka.

Kapela Rammstein hledá inspiraci pro svoje songy napříč všemi spektry a často si záměrně vybírá kontroverzní témata, jakými jsou například sex (Pussy), náboženství (Engel), homosexualita (Mann gegen Mann) nebo vnímání německé identity (Deutschland). Některé z písní také vychází ze skutečných událostí, jako již zmíněný song Mein Teil, k jehož napsání kapelu inspiroval příběh německého kanibala, který si svoji oběť vyhlédl na seznamce. Zkrátka písně a hlavně klipy(!) Rammsteinů často nejsou určeny pro slabší povahy, a tak je pro mnohé fanoušky možná překvapením, že v některých textech kapely najdeme odkazy na díla klasické literatury –⁠ mimo jiné i na Johanna Wolfganga von Goetha.

Růžička

Když v roce 2005 vydala kapela píseň Rosenrot ze stejnojmenného alba, nemusel být posluchač zrovna germanista, aby ho do očí praštilo hned několik zajímavých literárních inspirací. Samotný název Rosenrot údajně odkazuje na pohádku bratří Grimmů Schneeweißchen und Rosenrot (česky známé jako Bělinka a Růženka nebo také Sněženka a Růženka). Jakmile ale frontman skupiny Till Lindemann začne zpívat první sloku Rosenrot, Němce okamžitě trkne podobnost s asi nejznámější Goethovou básní Heidenröslein (česky Růžička). Posuďte sami:

Rammstein: Sah ein Mädchen ein Röslein stehen… (Vidělo děvče růžičku stát)

Goethe: Sah ein Knab‘ ein Röslein stehn… (Viděl chlapec růžičku stát)

Goethova báseň popisuje příběh chlapce, kterému se zalíbí malá růžička na stráni a rozhodne se ji utrhnout. Růžička se brání a vyhrožuje, že chlapce popíchá, ten ji ale přesto utrhne. Růžička ho sice zraní do krve, ale je navždy zahubena.

Naproti tomu v textu písně Rosenrot nechce růži utrhnout přímo chlapec, ale vyzve ho jeho dívka, aby jí květinu rostoucí na vysoké skále přinesl. Chlapec se vydá do nebezpečí a když konečně vyšplhá na vrchol skály, růžičku sice utrhne, ale po cestě dolů se zřítí do propasti. V samotném klipu k písni pak kapela Rammstein posunula motiv ještě dál: Členové kapely si zahráli na potulné mnichy, kteří přichází do odlehlé vesnice. Frontman kapely se zamiluje do mladé vesnické dívky, jež po něm požaduje, aby vyvraždil její rodinu. Po vykonání činu jej ale zradí a udá ho, načež ho vesničané upálí.

Zajímavé je, že přímo v klipu můžeme vidět motiv růže, a to ve scéně, kdy se frontman skupiny kvůli dívce o trny růže popíchá, což můžeme vnímat jako další odkaz na Goethovu Heidenröslein. Mimochodem, klip je jeden z vizuálně nejkrásnějších počinů kapely, takže pokud vás nevyděsí trocha krve, určitě doporučuji zhlédnout.

Král duchů

Dalai Lama, píseň Rammsteinů z roku 2004, rozhodně nepojednává o meditaci nebo buddhismu, jak by nás podle názvu mohlo napadnout. Právě naopak: Klid a pokoj je asi to jediné, co v písni určitě nenajdeme. Dalai Lama totiž nezapře jednoznačnou inspiraci v Goethově básni Erlkönig (česky Král duchů), která je postrachem všech rodičů. Dějovou kostru mají Erlkönig a Dalai Lama velmi podobnou: V obou případech cestuje otec se svým synem krajinou, když vtom k dítěti začnou promlouvat tajemné hlasy. V případě Goetha se cesta odehrává na koni uprostřed noci, kdy syn v lese zahlédne tajemnou postavu, jakéhosi „krále duchů“, který ho osloví a začne ho vábit do své říše. Syn má strach a svěřuje se otci, ten jede co nejrychleji tmou dál. Když však dorazí do cíle, zjišťuje, že dítě je mrtvé. 

Kapela Rammstein si pak pro děj písně místo koně zvolila letadlo. Během letu, podobně jako u Goetha, slyší syn hlas „pána větrů“, který ho volá k sobě. Letadlo se dostává do bouře, tlak v kabině klesá a otec ze strachu tlačí dítě k sobě tak silně, až ho udusí. V obou případech tedy osud dítěte končí tragicky. A ano, pokud vám rozuzlení Dalai Lamy připomnělo Polednici, nejste v tom sami. 

Možná vás ještě napadne, proč pro název této písně zvolila kapela právě jméno tibetského duchovní vůdce? Údajným důvodem je prý Dalajlámův strach z létání.

Další inspirace

Goethe však určitě není zdaleka jedinou literární inspirací této kapely. Pojďme se podívat ještě na jeden zajímavý příklad: Většina z nás asi zná popěvek „žralok zuby má jak nože a z těch zubů čiší strach…“ Jedná se o přebásněný úryvek ze známé německé divadelní hry Die Dreigroschenoper (česky Třígrošová opera) od Bertolda Brechta. V němčině vypadá text takto:

Und der Haifisch, der hat Zähne, Und die trägt er im Gesicht.

Doslovný překlad: A ten žralok, ten má zuby, A ty má v obličeji.

Pokud si však pustíme klip k písni Haifisch (česky Žralok), kterou kapela Rammstein vydala v roce 2009, a dostaneme se až k refrénu, nenajdeme v něm nic jiného než:

Und der Haifisch, der hat Tränen, Und die laufen vom Gesicht.

Doslovný překlad: A ten žralok, ten má slzy, A ty mu stékají z obličeje.

Určitě tedy není náhodou, že si Rammstein pro refrén zvolili právě takovou volbu slov. Pokud bychom v textech kapely pátrali dále, narazíme například také na píseň Roter Sand. Ta částečně odkazuje na novelu Effi Briest od německého autora Theodora Fontanea. Stejně jako v novele i v textu písně dochází k souboji na pláži.

Písně kapely tedy nejsou prvoplánové, jak by se na první poslech mohlo zdát. Mnohdy se vyznačující mnohovýznamností a odkazují na (nejen) literární zdroje – jak by taky ne, když otec frontmana kapely Tilla Lindemanna byl německým spisovatelem. Till to prostě má v krvi.

Autorka: Pavlína Peťovská