Blog

Neobjasněné záhady literárního světa

autor: | 11. 12. 2023 | Ostatní, Světová literatura

Jestli jste někdy ujížděli na seriálu Věřte nevěřte, nebo pokud vás zajímají tajemství a dosud nezodpovězené záhady, jste na správné adrese. Připravila jsem pro vás tři z mnoha mystérií, která obklopují životy spisovatelů i knižní díla. Tak si pojďte odpočinout od hektické předvánoční atmosféry a alespoň na chvíli se vrhněte spolu se mnou na tajuplnou přehlídku podivností.

Zmizení Agathy Christie

Agatha Christie, světoznámá spisovatelka, již v počtu prodaných knih údajně předstihuje jen William Shakespeare, prožila svůj život na plné obrátky. Napsala šedesát šest detektivních novel, čtrnáct povídkových sbírek a také několik divadelních her. Mimo to vytvořila postavy, jako jsou Hercule Poirot a slečna Marplová, jež si čtenáři okamžitě zamilovali. Za první světové války také pracovala jako dobrovolná sestra. I tady získala zkušenosti a znalosti například o lécích a jedech, které se jí později při psaní hodily.

Ale dost bylo suchých faktů. Zkusím vám navodit atmosféru jedné prosincové noci roku 1926. Už v srpnu téhož roku se Agatha od svého muže Archibalda dozvěděla, že se chce rozvést a že se zamiloval do Nancy Neele. Jenže třetího prosince všechno vyvrcholilo Archieho sdělením, že stráví víkend s přáteli, ale bez své ženy. A tak ten osudný večer dala Agatha pusu na dobrou noc své dceři a odjela pryč.

Druhý den ráno objevili její auto kousek od výletního místa nazývaného Silent Pool. Agathu však v autě nenalezli a jinde po ní nebylo ani stopy. Světem se rozšířily obavy, že se v jezeru utopila, a noviny zaplnily články o jejím zmizení.

Ani po letech nemůžeme s jistotou říct, co se tehdy vlastně stalo. Proč se Agatha Christie objevila po jedenácti dnech, 14. prosince, v hotelu skoro tři sta kilometrů vzdáleném od svého domova, navíc zapsaná pod jménem Archieho milenky? Chtěla snad svého muže vyděsit? Snažila se ho potrestat svou vlastní cestou, způsobem, kterým připravovala osudy svým detektivním hrdinům? Jedním z možných odůvodnění jejích činů je také zhroucení. Tato slavná anglická autorka se mohla nervově zhroutit a, jak uvedla oficiální lékařská zpráva, mohlo u ní dojít ke ztrátě paměti.

Zajímavé je, že ani v její oficiální autobiografii se o této události nic nedočteme. Zůstává proto záhadou, jak se slavná spisovatelka dostala od svého auta ještě dalších zhruba dvě stě sedmdesát kilometrů na sever a proč se v hotelu Swan Hydropathic zapsala právě jako Neele. Zmizení známé spisovatelky bylo širokou veřejností vnímáno velmi negativně. Lidé si domýšleli, že se snažila jen zviditelnit, nebo dokonce narafičit obvinění z vraždy na svého manžela. Incident se také stal námětem jednoho dílu britského seriálu Doctor Who, konkrétně epizody Wasp and the Unicorn.

Osudný let Antoine de Saint-Exupéryho

Agatha Christie ovšem určitě nebyla prvním ani posledním literátem, který na nějakou dobou zmizel z povrchu světa. Své by o tom mohl vyprávět například Edgar Allan Poe, jenžtěsně před svou smrtí, roku 1854, na týden zmizel a poté se dezorientovaný znovu objevil. Někteří ovšem neměli takové štěstí a více se již nevrátili. Mezi takové osoby patřil i Antoine de Saint-Exupéry.

Celý jeho život byl úzce propojen s letectvím. Při povinné vojenské službě toužil nastoupit k letectvu, třebaže to tehdy nebylo moc bezpečné.Výcvik na pilota dokončil, krátce poté však byl při nehodě zraněn a jeho snoubenka se s ním rozešla, protože tolik riskantní létání odmítl opustit. Roku 1926 úspěšně debutoval se svou povídkou s příhodným názvem Letec a začal pracovat u společnosti, s níž létal na poštovní lince Toulouse–Dakar a následně na pobřeží Afriky a v Buenos Aires. Po pobytu ve Francii se na začátku druhé světové války znovu hlásil do vojenské služby. A přestože ho lékaři nechtěli pustit, nakonec se mu podařilo znovu usednout do letadla. Svůj limit akcí silně překročil, avšak než někdo stihl zakročit, vzlétl 31. prosince 1944 z Korsiky na svůj osudný let, z něhož se již nevrátil.

Už mnoho let se spekulujeo tom, jak vlastně zahynul. Objevit trosky jeho letadla se podařilo až v roce 2000 ve Středozemním moři, kousek od francouzského přístavu Marseille.

Přestože od Exupéryho smrti uplynula již dlouhá doba, nemůžeme s jistotou říct, co se tehdy vlastně stalo. Některé zdroje tvrdí, že byl sestřelen pilotem Luftwaffe, Horstem Rippertem. Ten se k činu přihlásil, přestože několik let předtím s úlevou tvrdil, že Exupéryho rozhodně sestřelit nemohl. Proč tedy přehodnotil své vzpomínky?

Z archivních dokumentů lze vyčíst, že osudného dne nedošlo nad jižní Francií k žádnému bojovému střetnutí. Někteří archivní záznamy podporují a tvrdí, že se na letounu mohla projevit nějaká technická závada nebo mohl pád ovlivnit Exupéryho věk, kvůli němuž jej lékaři původně nechtěli nechat do vojenského letounu usednout.

Nerozluštitelný rukopis

Rukopisem nesoucím název po Wilfridovi Michaelu Voynichovi, americkém obchodníkovi s polsko-litevskými kořeny, který jej získal v Itálii roku 1912, se zabývaly už spousty vědců, přesto dodnes zůstává záhadou. Doposud totiž nikdo nedokázal rozluštit, co se v něm vlastně píše. 

Určitě jste o něm již slyšeli, ale pokud náhodou ne, představte si jej asi takto. Voynichův rukopis se skládá z více než dvou set pergamenů pokrytých neznámým písmem v neznámém jazyce. Můžeme v něm rozeznat různé části, které se věnují konkrétním tématům, například botanice, astronomii či farmakologii. Všechny úseky však spojují zvláštní ilustrace. Pokud byste se chtěli dozvědět víc, doporučujeme třídílnou detektivní sérii Ztracená brána, jejíž zápletka se točí právě okolo rukopisu.

Vědci určují stáří rukopisu podle zobrazených účesů a oblečení, ale také pomocí radiokarbonové metody datování. Podle těchto informací řadí vznik knihy mezi roky 1404 a 1438. V ostatním se však tak lehce neshodnou. Někteří tvrdí, že vznik knihy je úzce propojen s Rudolfem II., mohl tedy například patřit jeho osobnímu lékaři. Objevily se také teorie, že text vytvořil nějaký tehdejší misionář cestující do Asie. V dřívějších dobách se stávalo, že asijská písma byla považována za moc složitá, a tak se lidé snažili takto psané texty přepsat za pomoci vlastní abecedy.

K velmi šokujícímu prohlášení se roku 2016 uchýlila Irena Hanzíková. Tato amatérská luštitelka tvrdila, že jde o knihu života psanou staročeštinou Jiřím III. z Lichtenštejna. Přeložila prý již několik desítek stran. Problém je, že i kdyby někdo v současnosti rukopis rozluštil, neexistuje způsob, jak ověřit jeho správnost. 

Literární svět, stejně jako všechno ostatní, provází spousta záhad a tajemství. Tyto zmíněné případy jsou jen zlomkem, takovým malým nahlédnutím za oponu tajů. Mohli bychom se tu zabývat například i záhadnou smrtí Bohumila Hrabala, Shakespearovou ztracenou hrou či úmrtím Karla Maye.

Inu, žijeme ve světě, kde existuje reálné i zdánlivě nemožné. Kde skutečnost na sebe bere podobu iluze. A kde jsou některé věci nevysvětlitelné.

Autor: Zuzana Zakopalová

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podobné články

Zrození legendy loupežníka Nikoly Šuhaje

Zrození legendy loupežníka Nikoly Šuhaje

Ke knihám Ivana Olbrachta se typický středoškolák příliš často nedostane. V maturitní četbě se sem tam mihne Golet v údolí, ale jinak je Olbracht autorem spíše pro studenty bohemistiky. Přesto bych dnes chtěla poukázat na jedno dílo, konkrétně na jednu literární...

Václav Bolemír Nebeský aneb kdo byl milenec velké spisovatelky?

Václav Bolemír Nebeský aneb kdo byl milenec velké spisovatelky?

Václav Bolemír Nebeský, v době národního obrození velmi oblíbený básník, který byl dokonce považován za nástupce Máchy. Dnes ho ale známe spíše jako milence spisovatelky Boženy Němcové. Pojďme si představit muže, jehož talent byl zapomenut. Václav Bolemír Nebeský se...