Vítám vás u pokračování našeho měsíčníku, který se zabývá kritickou činností Elišky Krásnohorské. V minulém díle jsme se podívali na autorčiny začátky a zjistili jsme, jaký měla názor na dílo mladé básnické generace. Dnes se zaměříme na jednu z nejvýznamnějších událostí českého literárního světa 19. stol., tj. na spory mezi ruchovci a lumírovci. Na čí straně stála Eliška?

Spory mezi ruchovci a lumírovci: O co vlastně šlo?

Abychom pochopili roli Krásnohorské ve sporech ruchovců a lumírovců, musíme si nejprve alespoň stručně nastínit, co bylo podstatou jejich konfliktů. Obě skupiny měly odlišnou odpověď zejména na tyto dvě otázky: Jaké je poslání literatury? Jaká je role spisovatele – básníka? 

Na jedné straně tu máme ruchovce – tzv. národní školu, která vyzdvihuje vlastenectví, slovanství, národní historii. Spisovatele vnímali jako svědomí společnosti, jejichž cílem by měla být podpora národního cítění – s tím souvisela i kultivace národního jazyka (žádné pravopisné/gramatické chyby, prosím). Oproti tomu lumírovci neměli vlastenectví na prvním místě, ačkoli i u nich vlastenecké motivy najdeme. Nechtěli být ve své tvorbě svazováni „národními pravidly“, chtěli tvořit svobodně, psát o čemkoli a jakkoli. Inspiraci často hledali v západní literatuře, zejména ve Francii.

Musím upozornit na to, že ačkoli zde máme na první pohled dvě vyhraněné skupiny, které si nemohly přijít na jméno, není tomu tak. Ano, podporovali odlišné koncepce, vedli spolu spory, ale ve skutečnosti se ve své tvorbě vzájemně inspirovali, ovlivňovali a někteří autoři byli ruchovsko-lumírovského ražení (např. Sládek). 

Článek v Osvětě aneb Jak začaly spory mezi ruchovci a lumírovci

Z výše uvedené charakteristiky je patrné, že Krásnohorská měla blíže spíše k ruchovcům. Celý její spor s lumírovci začal v 70. letech 19. století – tehdy publikovala článek Obraz novějšího básnictví českého, který vyšel roku 1877 v periodiku Časopis Musea království českého. V tomto textu se pokusila charakterizovat českou poezii za posledních dvacet pět let. Krásnohorská vyzdvihuje zejména starší generaci básníků, např. Kollára, Čelakovského, Erbena aj., na jejichž tvorbě oceňuje vlastenectví a národnostní princip. Jinými slovy: tito autoři nepotřebovali hledat své autorské vzory, tematiku a motivy v cizí literatuře. Vystačili si s tím, co nabízí „domov“.

Krásnohorská v tomto článku rovněž kritizuje současné básníky za to, že mají potřebu se vymezovat vůči svým slavným předchůdcům, tj., že mladí mají ten příšerný zvyk odmítat to, co vymysleli „staří“. Znovu zdůrazňuje potřebu vlastenectví, které by poezie neměla opouštět. ALE! Právě tato poznámka zvedla lumírovce ze židle. Ti si slova Krásnohorské vyložili jako osobní útok na svou skupinu – k tomuto přesvědčení je přivedly také kritické ohlasy Krásnohorské na jejich texty (viz minulý článek). 

Bitva začíná

Reakce lumírovců je okamžitá (a patrně přehnaná). Jakub Arbes píše článek Náš duch vznáší se nad vodami, který Lumír otiskl v červnu roku 1877. Zde se o Krásnohorské a jejím textu zmíní pouze v poznámce, ale většina literárního světa (včetně samotné Krásnohorské) jej chápe jako útok na naši přední kritičku. Arbesův text se Krásnohorské dotkl, ale nechtěla polevit ze svých zásad a dál vyjadřovala názory, které se u druhé strany nesetkávaly s pochopením.

Harum, harum, mik mik mik, není nad náš Musejník…

 Otevřeněji než Arbes vyrazil do boje proti Krásnohorské Jaroslav Vrchlický – prostě a jednoduše špatně snášel kritiku svého díla. V časopise Fíkový list zveřejnil satirickou báseň, která zcela otevřeně „kope“ nejen do Krásnohorské, ale i do Musejníku (zkratka pro Časopis Musea království českého). Jedná se o krátkou báseň, která názorně dokládá povahu sporů mezi ruchovci a lumírovci, proto ji do článku zařazuji.

Harum, harum, mik mik mik,

není nad náš Musejník,

copánek ho hezky krášlí,

Eliška mu váže mašli,

aby mravům neodvyk,

není nad náš Musejník.

Faráři po českém kraji

ještě tak ho odbírají,

za těch zlatých padesát

lze tak slušně při něm spát;

jen ne probůh žádný křik –

není nad náš Musejník.

Co lze z básně vyčíst? Výsměch, opovržení, uraženost Vrchlického? Pravděpodobně od každé emoce trochu. Pro Vrchlického je Musejník zastaralý, nudný časopis, který není otevřen novým podnětům. Krásnohorskou bere jako pevnou součást tohoto periodika a patrně také jako hlavní osobu, která má vůči jeho dílu neustále nějaké výhrady. Mimochodem, s kritikou Vrchlického textů Krásnohorská pokračovala i nadále. Statečná to žena, není-liž pravda?

Na spory ruchovců a lumírovců se podíváme ještě v příštím článku, protože je toho opravdu hodně. 😊 Zjistíme, co s nimi měl společného Vítězslav Hálek a těšit se můžete také na jednu poměrně zábavnou historku ze zákulisí. 

Autor: Míša Nevřivá

Kresba: Lenka Nevřivá