Redaktoři a redaktorky jsou bájné literární postavy. Víme, že existují, ale nikdo je nikdy neviděl. Bývají totiž zavření ve svých pracovnách se stoly přetékajícími slovníky a encyklopediemi. Ven vycházejí zřídka, obvykle za tmy, na kulturní akce, křty knih či autorská čtení. Nikdo neví, čím se vlastně živí a co celé dny dělají. Zmínky o nich nacházíme pouze na zadních stranách knih uvědomělých nakladatelů…

Tohle je  trochu přehnanej popis knižních redaktorů a redaktorek, ale v lecčems má pravdu. Nejsme moc vidět, podle našich jmen na Kosmasu knížky rozhodně nevyfiltrujete, přesto jsme důležitou částí života literárních textů. Nikdo netuší, jaká je vlastně náplň naší práce. A já bych to chtěla změnit. A tak vám teda ukážu, jak taková redaktorská existence pracuje. 

 Nejprve bychom si měli vysvětlit, co to vlastně ten redaktor je. Už samotnej název profese je totiž  poněkud… rozkolísanej. Tak schválně, co se vám při slově redaktor vybaví? Doufám, že to není ono Zemanovo přezíravé „pane redaktore“. Jaké znáte redaktory? Redaktor televizních zpráv, redaktor on-line magazínu, rozhlasový redaktor, odpovědný redaktor, jazykový redaktor, technický redaktor… Problém je prostě ten, že definice redaktora je taková, že a) provádí redakci (lol, tušíte, co to je? Uměli byste z toho udělat sloveso?) b) pracuje v redakci. Hm, to vám asi hodně pomohlo, co?

redaktor, -a (m), redaktorka, -y (ž) 

1. kdo vykonává redakce 1, 2, podílí se na ní, člen redakce 3: vedoucí, výkonný, odpovědný r.; rozhlasoví a televizní redaktoři; technický, jazykový r.

2.  řidč. kdo upravuje něj. text, literární dílo ap.

Takže jednoduše: když se řekne knižní redaktor, jde o člověka, kterej přečte dílo před jeho vydáním a řekne: „Tady je to suprový, ale tady ti to drhne, zkus třeba občas použít sloveso. Tady Alence najednou začneš říkat Gertruda, to asi není naschvál, viď? Tady má den tvých postav 27 hodin a tady jsi skončil v půlce věty. Jo a tenhle odstavec, co znamená? Vůbec to nechápu.“ Úslužný redaktor či redaktorka prostě do toho milovaného textu slovutného spisovatele šťouraj, dokud v příběhu zůstávaj kraviny. 

Jak to dělaj a jak moc je to slovutnému spisovateli příjemné, o tom příště.

Autorka: Ela Prokopová