Redaktoři a redaktorky jsou bájné literární postavy. Víme, že existují, ale nikdo je nikdy neviděl. Bývají totiž zavření ve svých pracovnách se stoly přetékajícími slovníky a encyklopediemi. Ven vycházejí zřídka, obvykle za tmy, na kulturní akce, křty knih či autorská čtení. Nikdo neví, čím se vlastně živí a co celé dny dělají. Zmínky o nich nacházíme pouze na zadních stranách knih uvědomělých nakladatelů…
Tohle je trochu přehnanej popis knižních redaktorů a redaktorek, ale v lecčems má pravdu. Nejsme moc vidět, podle našich jmen na Kosmasu knížky rozhodně nevyfiltrujete, přesto jsme důležitou částí života literárních textů. Nikdo netuší, jaká je vlastně náplň naší práce. A já bych to chtěla změnit. A tak vám teda ukážu, jak taková redaktorská existence pracuje.
Nejprve bychom si měli vysvětlit, co to vlastně ten redaktor je. Už samotnej název profese je totiž poněkud… rozkolísanej. Tak schválně, co se vám při slově redaktor vybaví? Doufám, že to není ono Zemanovo přezíravé „pane redaktore“. Jaké znáte redaktory? Redaktor televizních zpráv, redaktor on-line magazínu, rozhlasový redaktor, odpovědný redaktor, jazykový redaktor, technický redaktor… Problém je prostě ten, že definice redaktora je taková, že a) provádí redakci (lol, tušíte, co to je? Uměli byste z toho udělat sloveso?) b) pracuje v redakci. Hm, to vám asi hodně pomohlo, co?
redaktor, -a (m), redaktorka, -y (ž)
1. kdo vykonává redakce 1, 2, podílí se na ní, člen redakce 3: vedoucí, výkonný, odpovědný r.; rozhlasoví a televizní redaktoři; technický, jazykový r.
2. řidč. kdo upravuje něj. text, literární dílo ap.
Takže jednoduše: když se řekne knižní redaktor, jde o člověka, kterej přečte dílo před jeho vydáním a řekne: „Tady je to suprový, ale tady ti to drhne, zkus třeba občas použít sloveso. Tady Alence najednou začneš říkat Gertruda, to asi není naschvál, viď? Tady má den tvých postav 27 hodin a tady jsi skončil v půlce věty. Jo a tenhle odstavec, co znamená? Vůbec to nechápu.“ Úslužný redaktor či redaktorka prostě do toho milovaného textu slovutného spisovatele šťouraj, dokud v příběhu zůstávaj kraviny.
Jak to dělaj a jak moc je to slovutnému spisovateli příjemné, o tom příště.
Autorka: Ela Prokopová
Ahoj, moc hezký článek, těším se na další. Zajímalo by mne, jaké školy jste vystudovala, než jste se stala redaktorkou – a jsou k tomu školy vůbec třeba?
Moc děkuji a přeji krásný den.
Nazdárek Zuzko, díky za otázku! Já jsem vystudovala bohemistiku (bakaláře a magistra). Studium pro vykovávání profese není nezbytně nutné, ačkoli je mnoha nakladatelstvími vyžadováno. I já bych ho určitě doporučila. Redaktor občas čelí otázkám, na něž se odpovědi nehledají snadno. Sám si musí utvořit názor, umět vyhledat odborné informace, ty kriticky zhodnotit, a taky vědět, jak se vyvíjí jazyk… A pak své rozhodnutí obhájit. Bez studia se tohle dělá dost těžko. Nicméně pokud je nadšení, člověk má načteno a nebojí se učit i mimo vysokou školu, dá se to! Chystám na to téma článek 🙂