Díla současných francouzských autorů, kteří se těší velké pozornosti a zasloužené popularitě, jsou považována za velmi osobitá, otevřená a upřímná. Annie Ernaux (držitelka Nobelovy ceny za literaturu), Didier Eribon a Édouard Louis odhalují ve svých povětšinou autobiografických románech autentickou osobní zkušenost ve smyslu sociálního produktu. 

Pro jejich autobiografické psaní je charakteristická zvláštně laděná podvojnost, v níž se proplétá subjektivnost s neosobností, intimnost s kolektivní objektivností, psychologická rovina s rovinou sociologickou. Prostřednictvím těchto prolínajících se polarit se bez příkras odhalují témata jako osamělost, nemoc, problematické rodinné vztahy a v neposlední řadě i chapadla sociálních tříd se svými  normativními mantinely podstatně ovlivňující pohled člověka na sebe samého, na druhé a samotný svět.

Nižší (ne-li ta nejnižší) sociální třída, která se objevuje v dílech výše zmíněných autorů, je spojená s každodenním utrpením, izolací, nepochopením, vztekem a především snahou o odříznutí se od vlastní minulosti a od všech omezení. Hledání sebe sama (v případě Eribona a Louise i s ohledem na svou sexuální orientaci), touha po svobodě a po novém, autentickém sebeurčení se mají vědomě realizovat opuštěním rodného místa, všech svazujících tlaků a především pak studiem. Avšak nejde jen o formální učení se ve škole, nýbrž i učení se správné mluvě, oblékání, stolování atd. dle pravidel vyšších sociálních tříd. Individuální proměna tak úzce souvisí s proměnou kulturně-sociální. Úspěch v novém, „neburanském“ prostředí má být zaručen vlastní převýchovou, ze které se stává nikdy nekončící proces radikálního osvobození od toho, co společnost individuu přichystala a stále chystá.

Autory zachycená rozdílnost sociálních tříd, mezi nimiž panuje minimální prostupnost, není popisem překonaného stádia vývoje společnosti, ale svědectvím o současnosti. Obnažení společenských nerovností, forem útlaku a násilí však může pomoci k jejich nápravě či alespoň k radikálnímu vzdoru. A to nejen prostřednictvím nesmlouvavě otevřeného psaní, jehož cílem není nic menšího než „revoluční“ pravda se zásadním společenským dopadem. 

Máte-li chuť si obohatit literární vhled do sociologických vod, doporučuji tato díla:
Annie Ernaux – Roky
Didier Eribon – Návrat do Remeše
Édouard Louis – Jak se stát jiným

Autor: Gilbert