Na začátku byla kniha

Začíná to nenápadně. Rádi čtete, a tak si knížky nejen půjčujete v knihovně, ale začnete si je i kupovat. Nejspíš chodíte teprve do školy, nemáte peněz na rozhazování, proto jsou pro vás knížky pořád vzácností. Jenže časem vám začnou přibývat, až se jednoho dne při stěhování divíte, jak je vůbec možné mít tolik těžkých banánových krabic plných knih. Třeba takový Umberto Eco by mohl vyprávět.

Pořídíte si knihovnu, potom větší. A najednou zjistíte, že se vám před ní dobře sedí a kouká na všechny ty nádherné hřbety knih. Relaxace sledováním knih, ta nejuklidňujícnější ze všech. Pak vám třeba taky dojde, že všechny ty knihy s přibývajícími povinnostmi a ubývajícím časem asi ani nemůžete nikdy přečíst, leda byste pár let nepracovali nebo se vzdali veškerých ostatních aktivit. Japonské slovo „tsundoru“ tuto mozkovou činnost přesně označuje. Znamená zhruba právě hromadění knih, které nemůžeme nikdy přečíst, a stav pokory před lidským věděním, které nemohu nikdy celé obsáhnout, natož abych mohl pochopit, co všechno se skrývá za ním neobjeveno a nepochopeno.

Ale není těch knih nějak moc?

Nejde tedy v našem případě spíše o bibliomanii, ve skutečnosti jakési chorobné nutkavé sbírání knížek, o kterých ani nemusíme být přesvědčeni, že je někdy přečteme, ale sbíráme je prostě proto, abychom sbírali? Psychiatrie přichází s pojmem kompulzivního (nutkavého) nakupování, které může pramenit z jiných psychických potíží, například z deprese, ve které člověk nakupuje, aniž by počítal peníze. Může pocházet ze sociální deprivace, tedy chorobného osamění, protože takový nákup přináší chvilkový pocit euforie nahrazující zdravé způsoby získávání příjemných pocitů. Nakonec se může jednat i o klasickou závislost, kterou je potřeba léčit, ovšem já se léčit zcela jistě nepotřebuji. 😃

Co když se to jednoho dne začne vyplácet?

Ono totiž nakupování a hromadění knih může mít i jiné a mnohem příjemnější důsledky. To se takhle jdete projít okolo jednoho nejmenovaného antikvariátu ve Spálené a tu si zničehonic všimnete, že ve výloze se prodává to stejné vydání prvního dílu Harryho Pottera, které jste si koupili jako dítě a které vám teď leží na poličce ve skříni. A na oné knížce ve výloze je cenovka se třemi nulami. 

Další známý příklad, hlavně pro znalce začátků české fantastiky u nás. Takové knihy Jiřího Kulhánka, modly a barda oboru, ke kterému se každý začínající autor chce alespoň trochu přiblížit, se dnes prodávají za částky vpravdě astronomické. Autor totiž zakázal jakýkoliv dotisk kteréhokoliv díla, takže ta nejznámější, a tudíž nejcennější Cesta krve, tedy jeden její díl, se může dnes prodávat i za 50 000 českých korun, a to už stojí za nějakou tu slzičku, nemyslíte? V mém případě především proto, že jsem celou svou sbírku tohoto autora včetně nejnedostupnějších kusů v čase finanční krize roku 2009 rozprodal za pouhý zlomek této částky. Rval bych si vlasy, kdybych je měl. Inu, běžte si raději prohledat knihovničku, jestli se vám tam nepovaluje zlatý poklad. Ono ani takoví jeho pokračovatelé František Kotleta či Miroslav Žamboch se dnes neprodávají zrovna za málo.

Nejdražší česká kniha zachycující fotografie Muchovy Slovanské epopeje se prodává bratru za 300 tisíc korun, ovšem nejedná se o antikvární kousek, ale o nové výtisky. Nejdražší antikvární knihou prodanou u nás by se mohla stát třeba kniha Františka Kupky Čtyři příběhy bílé a černé prodávaná v antikvariátu Valentinská za krásných 1 970 000 českých korun. Ani takový obří formát Máchova Máje za 150 000 korunek není k zahození, že ne? Škoda, že Vánoce už byly. Snad napřesrok.

Vůbec nejdražší prodanou knihou na světě se stala v roce 2017 Kniha Mormonova. Tedy „pouze“ rukou přepsaná kopie originálu, která stála jejího kupce závratných 35 milionů dolarů, tedy přes 700 milionů korun. Ovšem ani Leicesterský kodex Leonarda da Vinciho za necelých 31 milionů dolarů či kniha Ptáci Ameriky (!!!) za 11,5 milionů dolarů nebyly zrovna zadarmo.

Bibliofilové(ky) aneb fajnšmekři knih

A tím se od prostého sběratelství knih dostáváme k jeho nejvyšší specializované formě, tedy takzvané bibliofilii. Rozdíl oproti náhodnému zhodnocení či (s)prosté spekulaci na cenu zakoupených knih spočívá v účelu, za kterým člověk knihy kupuje. Bibliofil miluje knihy a miluje jejich krásu, ať už duchovní, estetickou či historickou, a proto je kupuje. Sbírá vzácné či krásné knihy především pro jejich krásu, ať už řemeslného, grafického, typografického nebo dalšího zpracování, či pro krásu duchovní. Pro moudrost, kterou v sobě nesou, vzácné myšlenky, které zachycují. Vzácné může být samotné vydání, které se mohlo dochovat v pouhých jednotkách kusů. Existují i specializovaná nakladatelství, která se soustředí na produkci esteticky i výtvarně zajímavých knižních kousků. Jejich vrcholem je potom tzv. autorská kniha, u které jde především o její formu spíše než obsah, a která pak připomíná spíše umělecké dílo svého druhu než knihu.

Protože jsou vzácné knihy poměrně snadnou a bezúdržbovou investicí, je poněkud s podivem, že je trh se vzácnými tituly v Česku tak malý. Řada knihkupců a antikvářů se tak musí soustředit i na trh německojazyčný, kde je poptávka po vzácných tiscích mnohem větší. S naší bohatou středoevropskou literární historií by se přitom sběratelé mohli soustředit nejen na českou a slovenskou literaturu, ale i německy psanou, francouzskou a klidně i italskou bibliofilii. Oproti investicím do vzácných kovů, soch či výtvarného umění se tu skýtá významný prostor pro seberealizaci a zajímavou možnost výdělku pro všechny milovníky knih, kteří znají cizí jazyky. Musejí být ovšem ochotní pátrat v aukcích v hlubinách internetu či přímo osobně v zapadlých koutech uliček v cizích zemích, kde sídlí nějaký ten antikvariát. Jak romantická představa, že.

Co říci závěrem?

Mimochodem věděli jste, že existuje Spolek českých bibiliofilů? Pro inspiraci doporučuji také sledovat třeba facebookový profil Helmuta Sternenhocha, sběratele a milovníka knih. No a pak taky každý lepší antikvariát snažící se dostát svého jména má sekci bibliofilie. Ovšem pozor, abyste se nenachytali. Prodávají se tam různá díla a pro laika či nadšeného amatéra může jít o podobně investované peníze jako pro kupujícího bitcoinu v časech jeho nejvyšší ceny.

Na „odlehčení“ na závěr mohu doporučit zábavný, i když hororově laděný film o jednom takovém vzácném tisku s Johnnym Deppem. Film se jmenuje Devátá brána a určitě ho můžu doporučit všem milovníkům a sběratelům knih, aby věděli, co je může jednoho dne potkat. 😉 

A co vy? Klidně se pod článkem pochlubte, jaké skvosty se vám podařilo ukořistit. Já jsem nejvíce pyšný na Mrchopěvce od Jana Křesadla. A taky kterákoliv z knih Umberta Eca z edice nakladatelství Argo mi dělá radost estetickou i finanční.

Autor: Honza