Blog

Pojďme zapít Kunderu!

autor: | 1. 4. 2022 | Česká literatura

Spoustu lidí říká, že slavit by se měl každý den, bez ohledu na to, zda je něčím výjimečný. Ovšem na ten dnešní den připadá jeden speciální důvod ke slavení, protože Milan Kundera slaví narozeniny.

Původně jsem měla v plánu napsat při této příležitosti nějakých deset náhodných faktů, které by vám čtenářům pomohly Kunderu přiblížit. Zjistila jsem ovšem, že na internetu je jich nejen hromada, ale že je to šíleně nudné číst, ale fakt že šíleně. Tudíž jsem své původní plány nechala rozplynout nad sklenkou vína a zaměřím se jen na jeden pouhý fakt, a to ten, že  Kundera je podle všeho a všech pesimista. 

Pesimistou se člověk, alespoň podle společnosti, stává v momentě, kdy nechá umřít pár svých postav, tedy tak tomu bývá ve světě literárního rauše. 

Když v Nesnesitelné lehkosti bytí nechal při autonehodě zemřít ústřední dvojici příběhu, tedy Tomáše a Terezu, můžou to někteří brát jako prvky negativní tvorby, ovšem já sama to vnímám jako život. Život se děje, smrt jednou přijde. 

Žertu se s tím taky moc nemazal, hlavnímu protagonistovi, dá se říct, zničil život, ale byl to on, nebo jen nastavil zrcadlo tehdejší době? Následně pak jeho milou nechal při tom, aby se pokusila o demonstrativní sebevraždu. 

No, docela pech vám povím. 

V básních s tématem smrti taky docela dost koketoval a je jasný, že se to některým zkrátka nemusí líbit a řeknou si: „Kdo to má furt číst? Buď tam někdo umře, nebo má depresi, nebo se trápí, toho mám ve svým životě dost a nebudu o tom ještě číst, to si radši střihnu Viewegha.“

No, každý svého štěstí strůjce a dortu krůjce. A u dortu pojďme už i zůstat. Pojďme slavit, pojďme slavit Kunderu, jeho tvorbu a pesimismus. Já si teda myslím, že pesimismus je pouze úhel pohledu, a že Kundera pesimista vlastně vůbec nebyl. Zkrátka psal o životě, o smrti, o tom, co je dneska stále ještě tabu. Takhle bychom mohli charakterizovat jeho dosavadní působení i celý život. Je totiž docela zřejmé, že po tom, co prožil, nebude všude hledat duhu a jednorožce, spíš bude sršet střízlivým realismem.

Tak na Kunderu a na život!

… A něco si od něj přečtěte, uvidíte, že v jeho knihách najdete i záblesky štěstí, jen se musíte pořádně koukat!

Autorka: Eliška Kudláčková

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Podobné články

Palacký a blondýna

Palacký a blondýna

Palacký má příšerné PR. Bohužel pro něj a dost bohužel i pro nás. Buď ho někdo nezná vůbec a je úplně fuk, že je fialový na tisícovce a že se po něm jmenují ulice, náměstí, školy, gymnázia a dokonce i Univerzita. V lepším případě někdo v paměti vyloví, že je...

Víte, co jsou kvizoni?

Víte, co jsou kvizoni?

Kvizon je zvíře, které obývá prérii a je samo o sobě dosti hloupé, avšak telepatickým propojením s ostatními jedinci ve stádu dokáže dosáhnout inteligence až nadlidské. Taky okupuje titul knihy Jakuba Němečka: Na lovu kvizonů.  Tahle povídková knížka je fakt prcek...