„Myslím si, že několik let už nic nenapíšu,“ říká devětadvacetiletý Nathan Law při
vzpomínce na to, jak dával dohromady svou poslední knihu. Nebyla to jednoduchá práce.
Psal se rok 2021 a politický aktivista žil v londýnském exilu, zatímco Čína upevňovala
svou totalitní moc nad jeho domovským městem. Nathan musel sledovat, jak jeho přátelé,
kteří v Hongkungu zůstali, končí ve věznicích. „Dalo mi zabrat knihu dokončit, dostávalo se
ke mně tolik špatných zpráv, o kterých jsem musel přemýšlet,“ vzdychne drobný muž v
lobby pražského hotelu.

Do české metropole se dostal během pořádání veletrhu Svět knihy. Jeho publikace
Freedom: How We Lose It and How We Fight Back zatím není přeložená do češtiny, ale
Nathan Law není v tuzemsku neznámou osobností. V Roce 2020 získal cenu Ústavu pro
studium totalitních režimů. Je jedním z nejvýraznějších hlasů, který upozorňuje na to,
jakým způsobem se Čína snaží smazat politiku jedné země, dvou systémů.
Ta vychází z dohod mezi Čínou a Británií, která Hongkong spravovala až do roku 1997.
Bohatý ostrov si měl na půl století zachovat demokratický systém a kapitalismus, ačkoli se
stal součástí mnohem silnější socialistické Číny. „Hodně lidí si myslí, že těch pomyslných
padesát let skončilo, že už tu je jen jeden systém,“ vysvětluje Nathan, jehož kniha je
kombinací politické analýzy a memoárů. „Kdybych se teď vrátil do Hongkongu, čekala by
mě desetiletí za mřížemi,“ říká. „Hodně mých přátel, kteří jsou politickými aktivisty, teď sedí
ve vězení,“ dodává.

Ti, kteří unikli spárům policie, se scházejí například v knižních klubech. Dalo by se
očekávat, že bude Lawova kniha zakázána, ale prý tomu tak není. „Neprodávají ji velké
obchody, ani ji nenajdete v knihovnách, ale dá se na ostrově ilegálně sehnat,“ usmívá se
Law.

Nobelovka v 25 letech?
Dráhu politického aktivisty odstartoval v roce 2014 coby studentský vůdce během
deštníkové revoluce, která své jméno získala podle způsobu, jakým se demonstranti
chránili před slzným plynem. O dva roky později se dostal do městské rady Hongkongu
jako vůbec nejmladší zákonodárce, ale ihned po složení přísahy byl kvůli karikování textu
vyloučen. Roku 2018 ho američtí poslanci nominovali na Nobelovu cenu míru a brzy na to
propukly v Hongkongu další nepokoje, kterých čínská vláda využila, aby uvedla v platnost
drakonický bezpečnostní zákon, jenž může dostat do vězení kohokoli třeba i za držení
transparentu s protirežimním heslem.
Nathan Law upozorňuje, že cílem Číny je udělat z Hongkongu obyčejné čínské město.
„Peking se demokracie v Hongkongu obává ze dvou důvodů. Předně se demokratické
ideje mohou dostat na pevninskou Čínu a inspirovat tamní obyvatele,“ vysvětluje aktivista.
„A potom chce Čína moc centralizovat a netouží po autonomním Hongkongu, který by
ohrožoval diktaturu a pozici vlády. Bojí se toho, že se na čínském území nachází
demokratické celky.“

Hongkong a orwellovská Čína
Nathan Law pochází ze smíšené čínsko-hongkongské rodiny a prvních šest let života
strávil v Šen-čenu, který se rozkládá na čínské straně hranice s Hongkongem. Jeho otec
se narodil v chudé jihočínské vesnici a na sklonku sedmdesátých let se vydal lodí do
Hongkongu. Hranice mezi rozvojovou Čínou a bohatým ostrovem byla neprodyšně
uzavřená a cesta čínských emigrantů za lepším životem připomínala drsnou hru. Pokud

člověka chytila policie na hranici nebo kdekoli na okraji Hongkongu, byl okamžitě
deportován na pevninu. Pokud se ale dostal až do centra města ke kanceláři, která
vyřizovala azylové žádosti, získal občanství. Lawův otec měl štěstí.
„Hongkong tehdy představoval naději pro lidi, kteří unikali před hladomorem, ale když se
dnes na ostrov podíváme, proměnil se ze země, která uprchlíky přijímá, v území, které
uprchlíky produkuje. Je to ironie osudu,“ povzdechne si Law. Je zvyklý svůj příběh
vyprávět a dává rozhovory médiím po celém světě, v jeho hlase je ale cítit stesk po
domově a lítost nad tím, jak rychle se rozplynul sen o demokratickém asijském tygrovi,
který by nadále rostl i v silné komunistické Číně.

Zatímco jeho otec pracoval v Hongkongu, Lawova matka žila v Šen-čenu. „Na město
nemám mnoho vzpomínek, ale pamatuji si, že když člověk vystoupil z vlaku na tamním
nádraží, hrnuly se k němu hromady lidí, kteří nabízeli pomoc se zavazadly, aby si vydělali
pár dolarů,“ říká Law a dodává, že dnes už tohle neplatí. „Dnes je nejjasnější rozdíl ve
virtuálním světě. V Hongkongu můžete sledovat YouTube, číst Twitter nebo koukat na
jakoukoli světovou televizi, ale jakmile překročíte hranici do Číny, všechny aplikace zmizí.
Na pevnině jste pod neustálým dozorem, všude jsou kamery, tašky vám prohledávají
zaměstnanci bezpečnostní služby. Je to ještě totalitárnější než v Orwellově románu 1984,“
říká Law a zároveň si postěžuje, že mnohým lidem to nevadí. „Je to šílené, ale někteří si
na to zvykli, protože vydělávají peníze a myslí si, že dokud mají příjem, je všechno v
pohodě. Já si ale myslím, že to lidi zadusí, pokud na takovou hru přistoupí.“

Když se rozmluví o tom, co ho motivuje, aby bojoval proti čínskému režimu, upozorňuje,
že aktivistu nesmí dopředu hnát ego, hněv nebo nenávist. „Aktivistou může být každý,
pokud je ochotný obětovat část svého života něčemu důležitějšímu,“ vysvětluje Nathan,
proč se nevzdává, ačkoli je jasné, že v Hongkongu ještě přituhne. Správkyně Hongkongu,
pročínská politička Carrie Lam je už tak neoblíbená, že na pozici znovu nekandiduje, a od
července ji nahradí bývalý policejní velitel John Lee. „Bude to horší,“ vzdychne Law. „Jako
politický aktivista zažíváte devadesát procent času porážky. Musíte to vydržet.“

Autor: Hugo Hartman