Blog

Naděje umírá poslední, stejně tak jako kultura

autor: | 2. 5. 2022 | Česká literatura

V Terezíně jsem sama byla nejednou. Procházka obohacená o výklad průvodce mě přivedla k vytvoření tohoto článku. Dnes je to 77 let od osvobození Terezína ze spárů krutých nacistických dozorců. Pojďme se tedy podívat na literaturu v Terezíně, která ani tady neupadla v zapomnění.

Kapka historie

Dne 2. května roku 1945 přechází ghetto Terezín pod ochranu Mezinárodního výboru Červeného kříže a vězňům se otevírá brána do nového života mimo něj. Než bylo ghetto zcela rozpuštěno, bylo potřeba se vyrovnat s probíhající epidemií tyfu, která propukla kvůli špatným hygienickým podmínkám. Od 19. června 1945 oficiální název tábora zněl „Bývalý koncentrační tábor, Terezín-město“ a ghetto se dočkalo zrušení…

I přes všechny hrůzy, které před zrušením čekaly na vězně v ghettu, zde vznikala nejrůznější kulturní díla. Kultura byla pravděpodobně používána jako únik před noční můrou, z níž nebylo možné se probudit. Za zdmi ghetta tak vznikalo spoustu básní, literárních děl, hudebních skladeb nebo divadelních her. Rozvoji kultury napomáhali především vězni, kteří se kulturou živili před svou deportací. V Terezíně byl například vězněn i Karel Poláček, autor známé knihy Bylo nás pět.

Básní k ulehčení srdce

Dochovaných děl není mnoho, většina z nich zmizela společně se svými autory a již nikdy nespatřila světlo světa. Na rozdíl od hudební či divadelní tvorby byla literatura vznikající v Terezíně více intimní záležitostí, proto se dostala k užšímu výběru čtenářů. Nejčastěji vznikaly lyrické verše.

Kultura nevymizela ani v Malé pevnosti, kde pražské gestapo zřídilo politickou věznici. Po práci a uzavření cel se kultura vždy probouzela k životu, aby napomohla vězňům odtud alespoň na chvíli pomyslně uniknout. Pořádaly se nejrůznější kulturní akce, přes zákaz se v celách zpívalo. Vězni tajně sepisovali zážitky z Terezína, psali básně a kreslili.

Příkladem básnické tvorby Malé pevnosti je báseň Jindřicha Karpíška s názvem Galeje:

Děsivé místo v kraji znám

kam staletých stromů vedou aleje.

Prokleté místo jsou

moderních rabů galeje.

Kdo neprožil, neuvěří

o celá staletí v mysli vrací se zpět

do doby, kdy v okovech otroci

v galejních pluli v širý svět.

Dobytče více ceny má

u barbara než otrok člověk

za práci hlad a zase potupu

musíš vzíti za vděk.

Malí dospělí

Do tvorby významně přispívaly také vězněné děti. Na jejich dílech je patrné, že život v ghettu přispěl k jejich rychlejšímu dospívání. Mnohdy jsou opravdu kvalitní. Děti psaly básně, ale i příspěvky do časopisů. Mezi nejznámější patří časopis Vedem, který shromáždil mladé tvůrce, jako byl Petr Ginz nebo básník Hanuš Hachenburg.

Mladý František Bass ve své básni popisuje tragický osud sebe i svých vrstevníků:

Zahrádka malá

plná růží, voní

cestička je úzká

chlapeček prochází se po ní.

Chlapeček malý, hezoučký

jak poupě rozkvétající

až poupě rozkvete

chlapeček už nebude.

Kultura v Terezíně byla za dob ghetta opravdu rozmanitá, věnována je jí stála výstava v Magdeburských kasárnách, která jsou součástí Památníku Terezín.

Autorka: Kája Hořejšová

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Podobné články

Palacký a blondýna

Palacký a blondýna

Palacký má příšerné PR. Bohužel pro něj a dost bohužel i pro nás. Buď ho někdo nezná vůbec a je úplně fuk, že je fialový na tisícovce a že se po něm jmenují ulice, náměstí, školy, gymnázia a dokonce i Univerzita. V lepším případě někdo v paměti vyloví, že je...

Víte, co jsou kvizoni?

Víte, co jsou kvizoni?

Kvizon je zvíře, které obývá prérii a je samo o sobě dosti hloupé, avšak telepatickým propojením s ostatními jedinci ve stádu dokáže dosáhnout inteligence až nadlidské. Taky okupuje titul knihy Jakuba Němečka: Na lovu kvizonů.  Tahle povídková knížka je fakt prcek...