Naše kapela se seznámila na drogovým večírku, zpívá rozcuchanej zpěvák jedný pardubický kapely. Jeden takovej pomyslnej večírek jsem si tady na blogu uspořádal před pár měsíci. A že šlo o osudový souznění a nekonečný umění, je jasný hned, protože jsem zpátky, abych na ten večírek plnej drogový literatury navázal.

Drogy se v literatuře objevují od nepaměti. Konečně i v Bibli nalezneme pasáže ovlivněný látkou měnící vědomí. Ačkoliv Zjevení svatýho Jana není o ztracený existenci, co si do žil naprala zlatou dávku, neříkejte mi, že to šlo bez drog?

Literatura s drogovou tematikou je rozmanitá, stejně jako rozmanitý jsou drogy a jejich uživatelé. A ani ti nemusí být popisovaní jen jako feťáci, ztracený smažky, co svý životy ničí návykem na drogu.
Dnes se chci ve svým textu zaměřit na ty, kteří neberou drogy jako prvoplánovou zábavu způsobující omamnej rauš a únik z reality. Dnes svůj text věnuju lidem, kteří v drogách hledají způsob, jak otevřít svou mysl, rozšířit svý vědomí a nahlédnout do bezednejch hlubin vlastního mozku. Stále však platí to, co jsem psal posledně. Nenabádám vás k užívání drog, nabádám vás k užívání literatury. Otevřete tedy svou mysl a čtěte.

Spisovatel, kterej výrazně pomohl rozšířit povědomí o psychedelickejch látkách mezi čtenáři, byl britskej filosof Aldous Huxley, autor antiutopickýho románu Konec civilizace, kterej je dodnes citován a spojován se současným uspořádáním společnosti. Jak následně sám řekl, po dvaceti letech přemýšlení a pěti letech psaní navázal na Konec civilizace románem Ostrov. Veskrze pozitivní utopií, v níž Huxley předkládá obraz ideální společnosti, takřka izolovaný od okolního světa a „západního“ pohledu na život. Pomocí psychotropní houby jménem Moksha otvírají obyvatelé ostrova svou mysl. Díky houbě dochází v jejich hlavách k rozpadům ega, přijmutí života a smrti či souznění s přírodou a komunitou. Není to žádná feťácká jízda napsaná neurvalým mozkem napraným drogama, ale naopak velmi přemýšlivej román otevřeně kritizující moderní západní kulturu. Je znát, že to nenapsal člověk závislej na drogách, ale filosof, co na věci nahlíží z různejch perspektiv. Sám měl s psychedeliky zkušenosti, mimo jiné se účastnil vědeckýho experimentu s meskalinem, kterej požil a jeho účinky poté popsal v eseji nazvané Brány vnímání (The Doors of Perception), jež posléze dala název rockový kapele The Doors.

Román Ostrov vyšel v roce 1962, rok před Huxleyho úmrtím. Knihu dopisoval už v době, kdy trpěl rakovinou krku. Když umíral, neschopen promluvit v důsledku nemoci, napsal své manželce na papírek, aby mu podala LSD, protože chtěl umírat ve stavu změněnýho vědomí. Ona tak učinila a doprovodila manžela k branám smrti čtením z Tibetské knihy mrtvých. 

Nepochybně i s Huxleyho přispěním se stala šedesátá léta katalyzátorem popularizace drog v západní kultuře. A já se právě dostávám ke konci tohoto barevnýho desetiletí. Psal se rok 1968, do naší země vtrhla vojska Varšavský smlouvy a v USA vychází kniha Učení dona Juana od anglicky píšícího spisovatele Carlose Castanedy. A způsobila nebývalej poprask. Znamenitá mystifikace autora, jenž zahalil tajemstvím nejen svou románovou tvorbu, ale taky svůj původ či rok narození. Dodnes není jasný, zda byl Brazilec, nebo Peruánec. Dodnes není jasný, zda se narodil v roce 1935, nebo 1925. Vzájemně si protiřečící příběhy jeho života z něj dělají jednu z nejpozoruhodnějších postav drogový literatury. 

Román Učení dona Juana je plnej magie. Castaneda v příběhu popisuje svou cestu mladýho studenta antropologie do Mexika, kde vstoupí do učení k indiánovi, jenž ho zasvětí do tajů halucinogenních rostlin a šamanskejch rituálů. Nevědomky se tak stává v podstatě čarodějovým učněm. Don Juan se studentovi snaží změnit vnímání reality, což jde nejdřív těžko, protože Carlosova racionální a analytická mysl si snaží vše paranormální vysvětlit vědou. Don Juan však k zasvěcení svýho učně užívá svérázný prostředky. Durman, mexický lysohlávky nebo psychoaktivní kaktus peyotl. Účinky těchto rostlin jsou magický, Carlos se pomocí peyotlu setká s pradávnou entitou Meskalitem, jenž obývá peyotlový rostliny. Rozmlouvá s čarodějnými ještěrkami, a po čase se dokonce dokáže proměnit v havrana. Kniha má několik pokračování a je vskutku zvláštním úkazem světové literatury. 

Prostor na blogu se bohužel nerozpíná jako vesmír, a tak mi ho zde už příliš nezbývá. Představil jsem vám tak alespoň dva muže, s jejichž pomocí můžete otevřít své brány vnímání nebo vstoupit do učení šamana z džungle. Díky nim lze navštívit barevnej svět psychedelie, aniž byste drogu sami užili. I proto je dobrý číst knihy. Poněvadž takovou moc má literatura, nejen ta drogová.

Autor: Martin Krbek