Blog

Láska vystřižená z knížky

autor: | 30. 5. 2022 | Ostatní

Snad všichni jsme se někdy v příběhu setkali s charakterem, který na nás udělal dojem. Celé dny jsme jen hleděli na řádky, v nichž k nám postava promlouvala, a příběh nás natolik pohltil, že jsme zcela propadli kouzlu daného hrdiny. Prostě jsme se chvilkově zamilovali do postavy, která je pouze součástí příběhu, a přestože může být založena na skutečné osobě z masa a kostí, je velmi pravděpodobné, že se s ní nesetkáme, a s nadějí na setkání často odejde i okouzlení.

Je důležité uvědomit si, že v tom nejste sami a že není za co se stydět. Jenže jako vše, i taková nevinná láska může přerůst v nezdravou závislost. Na českém internetu si o této problematice moc nepočtete, možná jen nějaké diskuse v online poradnách. Pojďme se společně do tohoto tématu ponořit o něco více…

Proč je možné, že se zamiluji do postavy, kterou jsem v životě vlastně nepotkal?

V příběhu se setkáme s osobou, která je často tak pečlivě popsaná, že máme pocit, jako bychom ji znali osobně. Postupně je nám odkryt její životní příběh a to nám postavu přibližuje jako nejbližšího přítele, kterého známe už léta. Často v knižním charakteru najdeme něco, co jsme hledali v lidech kolem nás, ale nikdy jsme to nenašli. Naše srdce plesá nad přeludem, který se jeví jako znovuobjevený poklad, a zrodí se chvilková láska.

Myslím, že obzvlášť v době covidové jsme se právě do knih nořili kvůli úniku před venkovním světem, který upadl na skoro dva roky do úplného chaosu. Někdy je prostě opravdu mnohem příjemnější prožívat chvíle s někým, kdo odpovídá našim ideálům, i když třeba lítá na koštěti a z rukou mu šlehají blesky.

Na trůně bychom měli sedět my, ne fiktivní realita

Přestože je život mimo realitu často lákavý, neměli bychom si ho nechat přerůst přes hlavu. Našemu životu vévodíme my, fikce a jejich postavy by měly zůstat v knihách. Pokud máme pocit, že přišla chvíle, kdy tomu tak není, nebylo by špatné si o tom s někým promluvit. Komunikace je dobrým nástrojem pro urovnávání myšlenek a vnitřních pochodů všeho druhu. Třeba povídání u kávy s kamarádkou/kamarádem může napomoci k uvědomění si, že vlastně nejste do fiktivní postavy doopravdy zamilovaní. Pokud ani to nepomůže, nejspíš je čas vyhledat odbornou pomoc.

Poměrně nedávno začal svět psychologie zkoumat tři termíny – fictosexualita, fictoromance a fictophilie. Hodně zjednodušeně řečeno, všechna tato slova označují silnou náklonnost, lásku či touhu vůči nějaké fiktivní postavě. Nejste schopni se od postavy citově odvázat a tyto city se vymykají vaší kontrole. 

Na internetu jsou i zmínky o pokusech vdát se za fiktivní postavu. Například japonec Taiči Takašita v roce 2008 vytvořil petici, s níž se pokusil prosadit možnost oženit se s postavou z kresleného komiksu. V Japonsku jsou kreslené komiksy trendy, takže není divu, že petici v době jejího vzniku podepsalo přes tisíc lidí. Jak to celé dopadlo, se bohužel nedozvíme, protože Taiči po sobě na internetu nechal stopu pouze jako muž, který se o to pokusil. Hádám tedy, že se jeho pokus nevydařil. 

Každopádně WHO (Světová zdravotnická organizace spadající pod OSN) neuznává fictophilii, ani diagnózy jí podobné, jako právoplatnou, takže zatím si oficiálně nemůžete říkat fictofil. 🙂

Jsem si jistá, že rozhodně není nutné hned po přečtení tohoto článku vyhledávat psychologa, protože máte citové pouto k nějaké knižní postavě. V případě, že by bylo třeba vyhledat odbornou pomoc, byste to nejspíš sami pociťovali. Navíc by vám to naznačilo i okolí. Jak se říká, všeho s mírou.

Do které postavy jste se naposledy zamilovali vy? Podělte se v komentářích! Já momentálně žádnou takto oblíbenou postavu nemám, ale dříve jsem byla naprosto unešená Morfeem ze série Šepotání.

Autorka: Kája Hořejšová

1 komentář

  1. Lenka

    Za mě v poslední době Nikolaj z Griši. Na jeho scény jsem se vysloveně těšila. A pak teda od dětství tvrdím, že nejlepší postavou z příběhu o princezně Fantaghiro je černokněžník Tarabas. Což v mém okolí nechápe vůbec nikdo.

    Odpovědět

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podobné články

„Skáceloviny“ aneb Jan Skácel měl narozeniny

„Skáceloviny“ aneb Jan Skácel měl narozeniny

„Jan Skácel, muž, který vás dokáže uhranout.“ Tak přesně díky této větě jsem se s dílem Jana Skácela seznámila. Bylo to někdy na základní škole, když nám o něm vyprávěli. Nedokázala jsem si moc přestavit, co znamená slovo uhranout a jak by to básník mohl zvládnout...

Eliška Krásnohorská jako literární kritička – II. část

Eliška Krásnohorská jako literární kritička – II. část

Vítám vás u pokračování našeho měsíčníku, který se zabývá kritickou činností Elišky Krásnohorské. V minulém díle jsme se podívali na autorčiny začátky a zjistili jsme, jaký měla názor na dílo mladé básnické generace. Dnes se zaměříme na jednu z nejvýznamnějších...

Nemohu bez Vás žít aneb Tipy na romantickou klasiku

Nemohu bez Vás žít aneb Tipy na romantickou klasiku

Blíží se nám svatý Valentýn a to je ideální příležitost sáhnout po nějaké romanťárně. Ačkoli se regály v knihkupectvích prohýbají pod nánosem Young Adult i dospěláckých milostných příběhů ze současnosti, u nás na blogu víme, že klasika je prostě klasika. Zkuste...