Praha a hmyz. Dvě klíčová slova, která některým z nás dají dohromady Franze Kafku. Čech píšící německy, a přesto je to turistická ikona našeho hlavního města. Tomu, kdo o Kafkovi někdy slyšel, pravděpodobně v hlavě zůstaly tři základní věci: Kafka byl Žid, měl problémy s otcem a nesnášel ženy. Každý z těchto bodů v sobě nese kousek pravdy, ale podívejme se na ně trochu důkladněji, aby nám záhada jménem Kafka konečně začala dávat smysl. 

O Kafkovi koluje mnoho a mnoho konspirací, a to jen z jednoho důvodu – snad každý literární vědec bere za vrchol své kariéry sepsání knihy o Kafkovi. Při té příležitosti také většinou chce vyhrabat nějakou peprnou novinku, a tak vznikají různé teorie, jež se často pletou. Teď mě tak napadá, co by na to asi řekl samotný Kafka, který ani nechtěl být známý? Ale nebojte, k tomu se také dostaneme. 

Dětství

Abychom mohli pochopit již zmíněné body, začněme pěkně od začátku, tedy od dětství. 

Kafka se narodil 3. července 1883 do židovské rodiny. Byl nejstarším synem Hermanna a Julie Kafkových, kteří se mimochodem seznámili přes dohazovače a zřejmě si opravdu padli do oka, protože kromě Franze spolu měli ještě tři dcery a další dva syny, již ale brzy zemřeli. Kafka měl nejblíže k nejmladší sestře Ottle, a to proto, že oba byli opravdu velmi citlivé povahy. 

Jak Franz rostl, jeho neshody s otcem se zhoršovaly. Po Franzovi jakožto po nejstarším synovi bylo požadováno, aby byl dobrým a zodpovědným obchodníkem, aby mohl převzít krámek po otci. Po tom však Franzova jemná a citlivá dušička ani trochu netoužila. Všechny pocity ze svého vztahu s otcem sepsal roku 1918 do dopisu, který je dnes považován za literární dílo – Dopis otci. Tento dokument plný emocí se ale nikdy nedostal do Hermannových rukou. 

Jak už bylo zmíněno, Kafka byl opravdu citlivý a vše ho nesmírně zasáhlo. Například když ho jednou domácí služka vedla do školy, on se bránil a do školy nechtěl, a tak ho ve vzteku nazvala ravacholem. Malý Franz sice nevěděl, co to znamená, ale hodně ho to zasáhlo. A když se později dozvěděl, že ravachol znamená vrah, dotklo se ho to o to víc. Tato pro nás možná až hloupost ho trápila velmi dlouho. 

Dostáváme se do Kafkovy puberty, začíná se vyvíjet, dokončuje se jeho osobnost, rozvíjí se zájmy. Franz například rád navštěvoval biograf, a zajímal se dokonce i o aviatiku, tedy letectví. 

Byl to celkem samotář, kamarádů moc neměl. Domnívám se, že pro ostatní bylo moc složité mu porozumět. Přesto se jednoho dne našel někdo, kdo ho chápal víc, než si myslel. A tím byl jistý Max Brod, s nímž se seznámil během svého studia na vysoké škole a díky němuž dnes máme všechnu Kafkovu tvorbu k dispozici. Když totiž Franz umíral, poprosil Maxe, aby vše, co napsal, spálil. Max to slíbil, ale nikdy to neudělal, svého přítele obdivoval. 

I když si myslím, že Kafka studoval jen kvůli otci, v roce 1906 promoval na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě. Mimochodem na této škole se poznal právě s Maxem Brodem. 

Kafka a ženy 

Pomalu, ale jistě se dostáváme k tématu, jež je ve spojitosti s Kafkou hodně diskutované. Ženy. 

Franz byl velmi plachý a vůbec si nevěřil, nepřipadal si hezký – a nyní přichází na řadu další zajímavost. Franz si vždy vybíral ženy, které byly nehezké, cítil se vedle nich lépe a sebevědoměji. A první ženou, jež se v Kafkově životě objevila, byla Felice Bauerová. Potkal se s ní právě u svého přítele Maxe a zamiloval se do ní. Felice pro něj byla opravdu dobrá volba. Bydlela daleko, a tak jejich vztah fungoval převážně na dálku, přes dopisy, což Kafkovi vyhovovalo. Svěřoval se jí a ona na vše podstivě odpovídala.

Postupem času ale Felice přestaly dopisy stačit a chtěla vztah někam posunout, stačilo by jí jen se na chvíli vidět. Toho se ale Kafka lekl, a tak ji bez rozmyslu požádal o ruku. Felice byla štěstím bez sebe. Proto poprosila svou kamarádku, aby za ním zašla a vyřídila mu pozdrav. Tou kamarádkou byla jistá Grete, Ta svůj úkol vzala opravdu vážně a mezi ní a Kafkou proběhl velmi intimní styk. Brzy nato se konaly zásnuby, byla to velká sláva, ale už v této chvíli začal mít Kafka o svém rozhodnutí pochybnosti.

Jestli si myslíte, že měl třeba špatné svědomí kvůli Grete, pletete se. Problém byl v tom, že Kafkovi začalo docházet, co po svatbě přijde. A to on tedy nechtěl. Toužil psát, v klidu. Proto svatbu zrušil. Ale moc dlouho mu toto rozhodnutí nevydrželo a Felice mu začala chybět. Já bych možná řekla, že mu spíše scházelo to dopisování než Felice. První se ozval Grete, aby se ujistil, že má u Felice ještě šanci. Jenže nevěděl, že Grete s ním v tu dobu čekala dítě, o kterém se Kafka nikdy nedozvěděl, zemřelo v sedmi letech. Každopádně vztah mezi ním a Felice se přesto podařilo obnovit. A měl podobný scénář, psali si a opět proběhly zásnuby. Franzův otec už začal prskat, ale nakonec svolil ke sňatku. Ze svatby však opět sešlo, jako důvod Kafka uvedl svou nemoc. Vztah s Felice už nikdy neobnovil. Chápejte, už si prostě nedopisovali.

Další ženou, která se objevila v jeho životě, byla Julie Wohryzková. Byla to dcera židovského ševce a sluhy ve vinohradské synagoze. Jak už je u Kafky zvykem, s Julií se zasnoubil. Ale dál se nic nedělo, proti případnému manželství se postavil sám Hermann. 

A v milostném životě se dostáváme k ženě, která byla asi jednou z nejznámějších. Milena Jesenská. I kvůli ní prý údajně zrušil zásnuby s Julií. Milena byla o čtrnáct let mladší a neprožila vůbec lehké dětství. Se svým manželem žila ve Vídni. Byla velmi úspěšnou novinářkou a na popud svého manžela oslovila Kafku s návrhem překladu jeho povídek do češtiny. Zprvu se mu to moc nezdálo, ale zkusili to. Kafka poprvé ucítil, že ho nějaká žena chápe. A z pracovního vztahu se rázem stal vztah milostný – a opět se odehrával v dopisech, oběma to ale takto vyhovovalo. Dopisy odesílané Kafkou dnes patří mezi jeho nejznámější díla, nesou název Dopisy Mileně. Za celého trvání jejich mileneckého vztahu se viděli jen dvakrát, avšak pro oba to bylo velmi příjemné a nezapomenutelné. Kafka s ní úplně zapomněl na nemoc, kterou už měl v pokročilém stádiu, a byl po dlouhé době šťastný. Po Kafkově smrti Milena i s dcerou odešla od manžela a v listopadu 1939 byla zatčena gestapem. O pět let později zemřela v koncentračním táboře. A tímto způsobem vlastně zahynuli i všichni příslušníci Kafkovy rodiny. 

Psychické a fyzické zdraví 

V tvorbě Franze Kafky se velmi odráželo to, co zrovna cítil. Tomu bych se chtěla chvíli věnovat. 

Jeho psychické problémy započaly již v dětství. Můžeme se jen domnívat, co přesně bylo spouštěčem. Kafka byl bezesporu velmi citlivé povahy, podceňoval se a nevěřil si. Myslím, že na to mělo vliv hned několik věcí současně. Jednou z příčin bylo už jen to, že byl Žid. Doba k lidem této národnosti byla krutá a agrese se jen zvyšovala. 

Hlavním důvodem jeho psychických problémů byl patrně jeho otec. Sám Kafka ho nazýval tyranem. Jeho otec ho neustále shazoval a vštěpoval Franzovi pocit viny za jejich hádky. 

Kafka nejraději trávil čas sám, protože jen tak nemusel poslouchat, jak je špatný syn. 

Uzavíral se do sebe. 

Měl potíže i s fyzickým zdravím, i to pro něj bylo velmi stresující. Od dětství byl velmi slabý, i když se to snažil překonat například otužováním nebo procházkami. Ale psychika hodně souvisela i s jeho fyzickou stránkou, proto se jeho stav nezlepšil. Bohužel kvůli tomuto fyzickému vysílení se snadno nakazil plicní tuberkulózou. Jednou svým přátelům napsal: ,,Mnohdy se mi zdá, jako by se mozek a plíce bez mého vědomí smluvily. Tak to dál nejde! Řekl mozek a po pěti letech byly plíce připraveny přijít na pomoc.“

Dílo

Nejznámějším dílem je bezesporu Proměna, napsaná roku 1912 a publikovaná o rok později. Kafka byl na tuto povídku opravdu hrdý. Za svého života nedovolil, aby byla jeho díla ilustrována, chtěl vše nechat na fantazii čtenáře.

Mezi jeho další díla patří Zámek, Ortel (věnováno Felice), Proces a spousta dalších. 

Smrt

A nakonec se dostáváme k tomu, co nám našeho Franze vzalo. Nemoc. Tou byla tuberkulóza, pral se s ní opravdu dlouho, až jí nakonec podlehl. Stalo se to 3. června 1924.  

Autorka: Adel

Grafika: Barbora Pernicová