„Kniha knih“ – tak bývá často nazývána Bible. Ostatně není se čemu divit, protože právě i z ní vychází naše kultura. Bible inspirovala nejen literaturu, ale i architekturu, sochařství, malířství, hudbu, divadlo a vůbec celé umění. A tedy, ačkoli jsme národ ateistů, bychom její znalost neměli opomíjet. Orientace v biblických příbězích nám pak pomůže lépe pochopit složité knihy, jako je třeba Mistr a Markétka od Bulgakova, ale také se možná více zasmějeme vtipným narážkám u seskupení Monty Python. Navíc i v mluvené řeči nevědomky používáme biblické frazémy jako Sodoma Gomora; být starý jako Metuzalém; obětní beránek nebo třeba země zaslíbená.
Vzhledem k rozsáhlosti Bible a častým odbočkám od „děje“, jako jsou výčty rodokmenů nebo náboženských zákonů (například v knize Leviticus), je pochopitelné, že pro dnešní generaci nepředstavuje zrovna atraktivní četbu. A tak bych ráda všem, kteří by si chtěli prohloubit znalosti biblických příběhů, doporučila například Biblickou dějepravu od Viktora a Miloslava Hájkových nebo Biblické příběhy od Ivana Olbrachta.
A teď už si pojďme osvěžit své znalosti ve speciálním biblickém kvízu. Pokud vás zajímají biblické pasáže, kterých se kvízové otázky týkají, najdete je níže v článku (pod kvízovým okénkem).
Otestujte si znalost příběhů z Bible
Biblické příběhy, na něž se vážou kvízové otázky
Poznámka: Všechny biblické citace jsou zapsané kurzívou a pochází z Českého ekumenického překladu Bible. Konkrétní pasáže jsou uvedeny v závorce.
Abraham a Sára dlouho nemohli mít žádného potomka. Bůh však pravil: „A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Bude se smát). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou.“ (Gn 17, 19)
A skutečně se Sáře a Abrahamovi narodil syn Izák, když bylo Abrahamovi sto let.
Josefovi bratři na Josefa žárlili, protože ho měl jejich otec Jákob nejradši, a také ho neměli rádi za to, jak se před nimi vychloubal. Chtěli se ho zbavit. Hodili ho do prázdné jámy bez vody (cisterny), ale pak uviděli kupce a rozhodli se jim Josefa prodat jako otroka.
(podle Viktor Hájek, Miloslav Hájek: Biblická dějeprava a Bible Gn 37, 1-36)
Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily. Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy. Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily. (Gn 8, 8-11)
Mojžíš byl Bohem povolán, aby vyvedl izraelský lid z egyptského zajetí. Vedl Izraelce přes moře a pouští, až po třech měsících přišli pod horu Sinaj. Mojžíš vystoupil na Sinaj, kde k němu hovořil Hospodin a dal izraelskému lidu svůj zákon – Desatero přikázání, která Mojžíš vryl do kamenných desek.
(podle Viktor Hájek, Miloslav Hájek: Biblická dějeprava)
Králi Davidovi se zalíbila žena Batšeba, ta už však byla manželkou vojáka Urijáše, který byl v boji. David si pro ni přesto nechal poslat a Batšeba záhy otěhotněla. Protože Urijáš doma netrávil čas, a dítě by tedy nemohlo být jeho, David vymyslel, že Urijáše nechá zahynout v boji. Poslal jeho veliteli dopis, aby Urijáše v boji postavil na nebezpečné místo. Urijáš opravdu zahynul a David si mohl vzít Batšebu. Ale Bůh se rozhodl Davida za jeho hřích potrestat: syn, který se Davidovi a Batšebě narodil, po sedmi dnech zemřel.
(podle Viktor Hájek, Miloslav Hájek: Biblická dějeprava a Bible 2S 11, 1-27; 12, 1-20)
Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. (J 2, 1-11)
Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi. Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr. A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“ Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“ Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“ Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“ Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout. (L22, 54-60)
Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: „Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?“ Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.“ Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (Mt 3, 13-17)
Na Herodovy narozeniny však dcera té Herodiady tančila uprostřed hostů. Zalíbila se Herodovi, a on jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. A ona, navedena svou matkou, řekla: „Dej mi sem přinést na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu před spolustolovníky poručil, aby jí vyhověli, a dal Jana v žaláři stít. Tak přinesli jeho hlavu na míse, dali ji dívce a ona ji donesla své matce. (Mt 14, 6-11)
Autorka: Pavlína Peťovská
0 komentářů