Blog

Bastard, bisexuálka, ošklivka, troska, spisovatelka – Violette Leducová

autor: | 23. 6. 2022 | Světová literatura

Myslíte si, že to máte těžký?

Violette Leducová se narodila 7.dubna 1907 v severofrancouzském městečku Arras jako nemanželská a nevítaná dcera. Její matka se spustila se synkem svých zaměstnavatelů, otěhotněla, přišla o práci a zůstala s dcerou sama bez prostředků. Dětství tedy Violette strávila s přísnou zahořklou matkou, která ji vinila ze svého neuspokojivého života. Když bylo Violette sedm let, potkala její matka slibného boháče, neodolala a konečně se vdala. A co teď s ošklivou nechtěnou skandální dcerou? Uklidíme ji někam do ústraní.

Slušný základ traumatu, což?

Violette poslali na internátní školu, kde v sedmnácti letech poznala svoji první osudovou ženu, spolužačku, s níž prožila krátký vášnivý románek. Vztah ve své době a na malém městě vyvolal skandál a Violette musela školu a internát opustit. O rok později poznala Violette svoji druhou osudovou dámu, tentokrát učitelku (najdete ji jako postavu Hermine v v knize La Bâtarde nebo Cécile v Ravages). Teď už šla Violette mnohem dál, za svou láskou se přesunula na venkov,  kde několik let tajně žily na hromádce. To už máme dva lesbické románky za dva roky a Violette ještě ani neabsolvovala střední. Ještěže na to se vztahy nečekala, protože středoškolské vzdělání nikdy nedokončila. Po přestěhování do Paříže se o to znovu pokoušela, ale ani tady neuspěla, což si přidala na dlouhý seznam svých komplexů.

Před druhou světovou válkou Violette pracovala pro různá nakladatelství a konečně i sama začala psát. Právě tehdy potkala homosexuálního spisovatele Maurice Sachse, další modlu, ke které neopětovaně vzhlížela. Možná i tohle zklamání ji po dvanácti letech odloučení vehnalo do náruče jistého jinocha (na papíře ho můžete potkat jako Gabriela v knizeLa Bâtarde a Marca v Ravages), za kterého se nečekaně a rychle provdala. Manželství netrvalo dlouho a Violette po něm zůstaly oči pro pláč a vzpomínky na komplikovaný potrat, při kterém téměř zemřela. Kolik už těch traumat máme?

Na Žida Sachse ale úplně nezanevřela a po rozvodu v roce 1942 s ním odjela do Normandie. On se schovával před nacisty, ona se vydávala za jeho manželku a společně obchodovali na černém trhu. V podstatě idylka, která pokračovala i po Sachsově odchodu na frontu, a zřejmě to bylo nejdobrodružnější a nejnebezpečnější období Violettina života. Díky výdělkům na černém trhu si konečně mohla dovolit chirurgickou úpravu nosu, který celý život nenáviděla. Bohužel jí tento zákrok nepřidal na sebevědomí a nadále trpěla komplexem méněcennosti.

Na konci války se Violette seznámila se svým dalším idolem, spisovatelkou Simone de Beauvoirovou, která se stala její rádkyní, oporou a platonickou láskou. Veškeré Violettiny milostné návrhy sice Beauvoirová razantně odmítla, nicméně kamarádkami zůstaly. Díky Simone Violette pronikla do pařížských literárních kruhů a začala trávit čas se spisovateli jako Sartre, Camus nebo Sarrautová.

Fanfára. První kniha naší Violettky vyšla v roce 1946 u Gallimardu. Jmenovala se L´Asphyxie (Ochromení) a Violette v ní psala o náročném dětství a dospívání v ženské domácnosti. Díky svým literárním kontaktům potkala bohatého obchodníka Jacquesea Guérina, kterému se kniha natolik zalíbila, že se na mnoho let stal spisovatelčiným mecenášem. S jeho pomocí přišla na svět druhá kniha – L´Affamée (Hladovějící).

Ravages (Zpustošení) byla vydána v roce 1954 a přinesla Violette mnoho starostí. První část knihy otevřeně pojednávala o prvním lesbickém vztahu se spolužačkou z internátu, což se nakladateli nelíbilo. Dílo odmítl. Violette se pod vlivem událostí kolem cenzury propadla do deprese, byla jí diagnostikována maniodepresivní psychóza a půl roku strávila na psychiatrické klinice. Léčba bohužel nepřinesla výrazné pokroky. Jediné, co jí alespoň částečně pomáhalo, bylo venkovské povětří, konkrétně provensálská vesnice Faucon, kam se od roku 1961 pravidelně uchylovala na letní byt. Právě ve Fauconu potkala zručného pohledného zedníka, zmíněného v knize La Chasse à l’amour (Lov na lásku – vydaná posmrtně 1973), se kterým prožila další krátký bouřlivý milostný vztah provázený žárlivostí a posedlostí.

Roku 1964 přišel největší literární a kariérní úspěch – kniha La Bâtarde (Bastardka). O publicitu díla se postarala svou předmluvou zbožňovaná Beauvoirová. Bohužel se Violette z úspěchu a finančního dostatku neradovala dlouho. V roce 1965 se rozešla se svým bohatým dobrodincem a objevily se další závažné zdravotní problémy: rakovina prsu následovaná jeho odstraněním ňadra. Po operaci se trvale usadila na venkově, kde dál psala: Folie en tête (Šílenství v hlavě) líčící průběh její psychické nemoci a poslední kniha Taxi z roku 1971. Její zdravotní stav se natolik zhoršil, že se o ni museli starat sousedé. Zemřela ve Fauconu o rok později ve společnosti nejmenovaného přítele.

A víte co je na tom nejsmutnější? V češtině jí nic nevyšlo a nikdo ji nezná. Já jen doufám, že to brzy někdo napraví.

Ještě pořád si myslíte, že to máte těžký?

Autorka: Vendula

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Podobné články

Neobjasněné záhady literárního světa

Neobjasněné záhady literárního světa

Jestli jste někdy ujížděli na seriálu Věřte nevěřte, nebo pokud vás zajímají tajemství a dosud nezodpovězené záhady, jste na správné adrese. Připravila jsem pro vás tři z mnoha mystérií, která obklopují životy spisovatelů i knižní díla. Tak si pojďte odpočinout od...

Albert Camus

Albert Camus

7. listopadu to bude přesně 110 let, co světlo světa spatřil dodnes velmi oblíbený spisovatel a filozof Albert Camus. Tento neobvykle inteligentní a odvážný muž přispěl svými počiny jak do literatury, tak i do filozofie nebo divadelní branže. Nebál se postavit...

Nebe nezná vyvolených

Nebe nezná vyvolených

 „Hele, jaká je tvoje nejoblíbenější knížka, ke které se ráda vracíš?“ ptají se mě často přátelé. Na tuto otázku jsem dlouho neznala odpověď. Nechtěla jsem totiž zatratit ani jednoho ze svých oblíbených spisovatelů, nedej bože někoho z nich...