Příběh oka je krátkou novelou, která vylétla v roce 1928 zpod rukou francouzského spisovatele, etnografa, ekonoma, filozofa a anarchisty Georga Batailleho. Alespoň se to tak píše. Sám o sobě ovšem prohlásil, že není filozof, ale spíše světec, možná i šílenec. 

Ona novela je ostrou reakcí na „zdravou represivní společnost“ z poloviny 20. století. Aby společnost zůstala zachována, musí potlačovat určitý druh myšlení, který je (i ve svém zárodku) nebezpečný, ať už je jeho cílem rozvrácení či pouhé narušení společenských pravidel normality. Takovou „zhoubou“ je individuální myšlení spojené s co největším osvobozením lidské individuality. Skutečně svobodný člověk totiž není lehko manipulovatelný. Nemyslí státotvorně, nepřistupuje na hru na demokracii, na svobodné volby a rovnost všech se všemi. Jedná individualisticky, autenticky, nezávisle vůči politické manipulaci, konzumu a morálce. Bataille proto rozvíjí myšlenku překračování většiny zákazů, které si společnost během svého vývoje zavedla. Takové překročení je dle něj projevem nejvyšší suverenity. A dodejme, že právě oblast erotiky je plná takových zákazů a omezení, jež se Bataille rozhodl skrze své dílo nabourat.

Významný francouzský psychoanalytik Jacques Lacan o novele prohlásil následující: „Je to hrozná kniha: ulpí vám na duši jako černé znamení a zbaví vás klidného spánku.“ Lepší recenzi si člověk nemůže ani přát. I přes výše zmíněné je Příběh oka možné zařadit do porno literatury pro svou expresivitu. Již na prvních stranách je čtenář vržen do popisu neobyčejných sexuálních zkušeností mladého páru, který se rozhodne vyzkoušet takřka vše. Společným jmenovatelem je fetiš pro oči a slepičí vejce stejně jako pomazávání se tělesnými tekutinami. Tyto choutky jsou praktikovány například před očima duševně nemocné matky.

Exhibicionistický pár organizuje orgie, které skončí znásilněním několika dívek a naprostým zmanipulováním jedné „vyvolené“ kamarádky, jež je poté držena v ústavu pro duševně choré. Pár ji chce unést, neboť se před jejím zrakem chtějí pomilovat. Zda se jim to podařilo a co z toho únosu mělo vyplynout či jakým směrem se příběh dále ubírá, je už na čtenářích. Nyní krátká ukázka:

„Musím zde rovnou říci, že jsme někdy zůstávali i dosti dlouhou dobu bez lásky. Ke svým hrám jsme využívali pouze vhodných příležitostí. Stud nám nechyběl, právě naopak, ale jakýsi nepokoj nás nutil k jeho potlačování. Jako tenkrát: sotva mě poprosila, abych si to už nikdy nedělal sám (stáli jsme na vrcholu nějakého útesu), stáhla mi kalhoty, položila si mne na zem, vyhrnula si sukni, posadila se mi na břicho a zapomněla na celý svět. Strčil jsem jí do kundičky prst potřísněný semenem. Po chvíli se natáhla, takže hlavu měla pod mým pyjem a zadek mi vztyčila před obličejem.

‚Mohl by ses mi vyčurat až do rozkroku?‘ požádala mě.

‚Šlo by to,‘ řekl jsem, ‚ale poteče ti to po šatech a po celém těle.‘

‚Proč ne,‘ usoudila a já splnil její přání. Sotva jsem však byl hotov, zaplavil jsem ji znovu, tentokrát bělavým chámem. Pach moře se mísil s pachem navlhlého prádla, našich nahých těl a spermatu.“

Příběh oka musel skutečně působit ničivou silou. Obzvláště závěr knihy může i současného čtenáře pohoršit. Chápeme-li však novelu v patřičném kontextu jako prostředek k vymanění se z otroctví společnosti, pak v této souvislosti opravdu „porno osvobozuje“.

Autor: Gilbert