Blog

#3 Karel B. (73 let)

Díky TikToku jsem se spojil s panem Karlem, kterého jsem v sekundové pasáži uviděl, jak se válí v  odpadcích a olizuje z láhví poslední kapky alkoholu. Díky za tak vzácné spojení. Předem  upozorňuji na spoilery života. 

Pan Karel se prý často stěhuje. Pracoval u sanitky, pak na poštovním úřadu a rád vsází na koně. Psaní se věnuje intenzivně, i když měl delší pauzu. Nenávist k autoritám, život mimo dosah  nenáviděných rodičů (hlavně otce) a především pocit naprosté vyděděnosti ho prý uzavřel do místností vonících po pokuřovaném tabáku, flašek s metlou lidstva a potem lidí na zajímavějším okraji společnosti. Stejně jako jeho idol Honza F. nacházel sílu vyzvat to největší – život – k  přímému souboji. Co jiného, když opovrhuješ devadesáti procenty toho, co ti takzvaná normalita nabízí. Karla jsem přistihl zrovna v dobrém rozmaru, neboť kvalitní kocovina přináší i kvalitní  pokec. Rozhovor trval dva dny a dvě noci. Prohýřené noci. Níže shrnuji moudra, která jsem pochytil a která považuji za nejdůležitější.

Pravidlo svobody. Kritici, konzumní čtenáři a samozvaní znalci literatury (poezie) mají své  úsudky a předsudky, s nimiž nic moc nezmůžeme. Mají tendenci autory rozřazovat do kategorií, které ale neodpovídají tomu, oč danému spisovateli/spisovatelce vlastně jde. Je to „jejich svoboda“, ale současně i svoboda autora, jenž ji využívá plně ať už v životě či v umění. Například když si nedělá velkou hlavu s tím, zda se báseň rýmuje nebo ne. Píše z vnitřního pramene, který je mimo všední banalitu. Člověk se chce vypsat, tvrdě, hrubě nebo jinak. Je jedno jak, hlavně to dokázat  opravdově poslat ven. Spisovatel musí mít možnost dotýkat se všeho. Tvorba nesnese omezování. 

Pak existuje problém času. Píše-li člověk z toho, že život je vůči němu tvrdý více, než dokáže unést, pak je nutné zjistit, o co vlastně jde. Vzít si na to čas. Někteří tak získají více volného  času tím, že nepracují. Tím pádem mohou hladovět. Za zády je k tomu ještě přítomná zubatá past –  sebevražda nebo šílenství.

Vytrvalost. Většina spisovatelů přestává s psaním, když si myslí, že řemeslo dělají docela  solidně. Pak se odchylují od psaní a přebírají to, co od nich okolí, které již daného člověka velebí, očekává. Spisovatel není učitel tvůrčího psaní a už vůbec ne prorok. Jakmile přijme roli „mudrce“ a  začne se vyjadřovat ke všemu, pak se jeho „originální“ myšlení připodobňuje myšlení veřejnosti, tedy myšlení neoriginálnímu, protože většinovému. 

Žít a psát. Skutečný spisovatel nic neobchází, nic neoblézá, neokecává, ale žije, protože nic jiného dělat ani nechce a nemůže. Proto je vždy svým přístupem proti jakékoliv cenzuře, neboť nepotřebuje před sebou ani nikým jiným skrývat fakta. Čerpá z toho, co je skutečné. 

Psaní je potřeba a nutnost. Ten, kdo píše, aby byl slavný, bude vždy mizerný. Dobře  píšou jedině ti, kteří musí psát, aby se trvale nezbláznili.  

Jsi jako Karel B.? Gratuluji. Nejsi jako on? Pojďme společně hledat dále, třeba se v nějaké  další osobě uvidíš jako v zrcadle.

Autor: Gilbert

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Podobné články

#7 Štěpán K. (74 let)

#7 Štěpán K. (74 let)

Na e-mail mi přišly upomínky z dvorní knihovny, abych vrátil po deseti letech knihy, jinak prý na dveře zaťuká exekuce. Laciný vtip, že? Ale do knihovny jsem měl v plánu jít, abych si naopak knihy půjčil. Prostě nebyly v žádném antikvariátu ani v knihkupectví, a proto...

#6 Janek T. (81 let)

#6 Janek T. (81 let)

Při dopoledním čaji mě přepadla náhlá chuť zajít si jen tak do zlatnictví. Tento druh obchodů jsem vždy záměrně přehlížel. Ne snad kvůli tomu, že by mnou napsané řádky nenesly pěknou sumičku do kalhot s rozervanými kapsami, ale spíše proto, že lidé motající se kolem...