Američan, surrealista, žijící nějaký ten rok v Paříži, jehož psaná slova a samotný život měly vliv na beatniky. Dožil se 88 let, což je s ohledem na obsah jeho autobiograficky laděných děl poměrně zázračné. Henry Miller.

Millerova biografie, ostatně podobně jako je tomu u jiných autorů/autorek hlásících se k surrealismu, je prodchnuta svobodným proudem prýštícím z nevědomí, které není omezeno žádnými racionálními ani jinými bariérami. Proud do sebe zahrnuje volné asociace, omývá břehy mystiky a ústí do neskrývané otevřenosti. Ovšem nejde pouze o automatismus, neboť u Millera se objevuje i hlubší filozofická reflexe pojící se se sociální kritikou. Takže redukovat Millerovo rozsáhlé dílo pouze na pornografii by bylo trefné, asi jako kdybyste řekli, že souložit se dá pouze na misionáře. 

Pomyslný zásun do vlhkého prostředí pornoliteratury v podobě Millerova snad nejznámějšího Obratníku raka si vysloužil zákaz vydání v jeho rodných, naprosto „svobodných“ státech. Pokud se tato kniha řadila k pornografii a vztyčila už jen prsty amerických jinak doslova impotentních cenzorů, pak Pod střechami Paříže je ultraporno. Je to porno v čisté podobě. Myslí-li si někdo, že probíhá dle klasického scénáře, kdy kravaťák s napumpovaným šlauchem v kalhotech přijde pro skripta ke své sekretářce s megasilikonama a ta zvedne svou megaprdel a s hlubokým předklonem mu je podá, čímž dá alfasamci znamení, že o dokumenty tu určitě nepůjde, pak se mýlí. Miller v oné knize kove nekonečný řetěz soulože na 100 + 1 způsob.

Představivost nezná mezí. A tak již od první stránky můžeme číst zcela nepokrytě o incestu, o znásilnění, penetraci všech otvorů, skupinovém sexu, o hromadné souloži satanistů, přes vyměňování si sexuálních partnerů/partnerek až k sexu s liliputkou. Samozřejmě kniha nabízí i mnoho dalšího z oblasti skrytých či praktikovaných tužeb, poloh, úchylek a bizarních situací. A právě proto jde o mimořádný kus. Knihu nelze číst najednou, ale je osvěžující se k ní sem tam vracet. Nejde ani tak o obsah jako o způsob popisu, vyprávění těch „nejnižších“ lidských tužeb. Posuďte sami:

„Toots se zmítá při orgasmu a já jí plním pusu semenem… Ona ale všechno nepolyká… trochu vytéká na postel. Ta čubka mi poskvrňuje prostěradlo! Nařizuji jí, ať to slíže, načež mě nenapadá nic lepšího než utřít si čuráka do jejích vlasů…“

Na porno se člověk nedívá jako na celovečerák. A právě v době, kdy je tak jednoduché si kdekoliv pustit cokoliv, je vlastně literární porno neuvěřitelně imaginativní a zajímavé. Popis něčeho tak „prostého“, jako je sex, v tolika odstínech a za použití různých novotvarů je neuvěřitelnou jazykovou hrou. A právě současná dominance obrazů ve všech podobách (YouTube, Instagram, TikTok, Facebook atd.) zcela zastiňuje jiné způsoby vyjádření a ničí obrazotvornost. Takže „obrazně“ hlásám návrat pod střechy Paříže – všechnu moc imaginaci!

Autor: Gilbert