Spisovatelka, nejstarší ze tří literárně nadaných sester, „matka“ jedné z nejslavnějších hrdinek světové literatury – to vše (a pro mě osobně ještě mnohem víc) je Charlotte Brontëová, autorka legendárního románu Jana Eyrová (1847). V neděli 21. dubna 2024, uplynulo přesně 208 let od jejího narození. Pojďme se spolu podívat na její výjimečný životní příběh.

Dětství v internátní škole hrůzy

Charlotte se narodila roku 1816 v severoanglickém Haworthu do rodiny anglikánského vikáře. Byla třetím ze šesti dětí a nejstarší z autorského trojlístku (Charlotte, Emily a Anne). Jejich matka zemřela poměrně brzy, a tak se reverend Brontë rozhodl dát sestry do internátní školy, která měla zkrotit marnivost mladých dívek. Toto rozhodnutí se však ukázalo jako fatální. Dívky ve škole trpěly hladem, zimou, výjimečná nebyla ani šikana. Školou zvolený způsob „výchovy“ nakonec skončil tragicky – Charlottiny nejstarší sestry Mary a Elizabeth zemřely, Charlotte s Emily měly do konce života podlomené zdraví. Podobnost s internátní školou Lowood, ve které pobývala Jana Eyrová, tedy rozhodně není náhodná. 

Osudový Brusel

Když Charlotte dospěla, stala se guvernantkou (vychovatelkou v bohatých rodinách). Nebyla však šťastná, a jelikož její sestra Emily také toužila po změně zaměstnání, rozhodly se spolu uskutečnit (na tu dobu) poměrně odvážný plán. Chtěly otevřít vlastní penzionát, ale k tomu potřebovaly vyšší vzdělání. Vydaly se proto do Bruselu – do dívčího penzionátu, který jim měl potřebné vzdělání zajistit. Pro Charlotte to byl pobyt vskutku osudový. Zamilovala se zde totiž do výrazně staršího, a k tomu ženatého, profesora Constantina Hegera. Charlottina láska byla čistě platonická, milovala jejich intelektuální rozhovory a neměla v plánu odlákat muže od manželky. Na tom však místním klepnám pramálo záleželo. Láska ke Constantinu Hegerovi Charlotte čišela z očí, všímavé ženy to viděly a pěkně zatepla vyzvonily Hegerově manželce (která ještě ke všemu byla ředitelkou onoho penzionátu). Bylo tak jasné, že pobyt sester Brontëových v Bruselu musí skončit. Opětoval profesor Heger Charlottiny city? Odpověď zní NE. Významně však „nastartoval“ její kariéru spisovatelky.

Počátek literární kariéry

Když se Charlotte vrátila do Anglie, naplno se začala věnovat psaní. Její první literární pokusy však nevzbudily důvěru u nakladatelů. Nebyly by to ovšem sestry Brontëovy, aby společně nevymyslely řešení – svá díla začaly vydávat pod mužskými pseudonymy (ženská jména totiž vyvolávala u nakladatelů – mužů příliš mnoho předsudků). Z Charlotte se tak stal ctihodný pan Currer Bell. V roce 1847 spatřila světlo světa hned tři díla, od každé sestry jedno. Emily vydává román Na Větrné hůrce, Anne Agnes Grayovou a Charlotte Janu Eyrovou. Původně nabídla rukopis Profesora, ale o ten nakladatel nejevil zájem. Požádal však Charlotte (pana Bella) o napsání jiného příběhu. A tak se začala rodit Jana Eyrová.

Zlomový rok 1847

Jana Eyrová vychází v nakladatelství Smith, Elder & Co roku 1847 (přesně na můj svátek 19. října. Náhoda? Nemyslím si. 😊). Dílo zaznamenalo okamžitý úspěch, mezi jeho obdivovatele patřili např. spisovatel William Makepeace Thackeray (Jarmark marnosti) či samotná královna Viktorie. Po velkém úspěchu byly sestry nuceny odhalit svou totožnost a svět se tak dozvěděl, že 19. století má nové talentované spisovatelky, nikoli spisovatele.

Tuberkulóza útočí

Zatímco v pracovním životě se Charlotte dařilo, v osobním ji stíhala jedna tragédie za druhou. V roce 1848 umírají na tuberkulózu bratr Branwell a třicetiletá sestra Emily. O pár měsíců později, v květnu 1849, se obětí této „nemoci spisovatelů“ stává také Anne. Charlotte měla se sourozenci velmi blízký vztah, tvořili nerozlučnou a nesmírně talentovanou skupinku, která byla ráda spolu. Nemůžeme se tak divit, že po jejich smrti začala trpět depresemi. Nad vodou ji držel pouze otec a milované psaní.

Poslední díla a závěr života

Právě psaní jí pomáhalo v nejtěžších životních chvílích. V roce 1849 Charlotte vydala román Shirley, roku 1853 román Villette, jehož děj zasadila do Bruselu. Dlouho to vypadalo, že autorka zůstane sama, ale nakonec se v roce 1854 provdala za spolupracovníka svého otce, reverenda Arthura Bella Nichollse – otec se sňatkem údajně nesouhlasil. Svazek manželů šťastný nebyl. Bell prý žárlil na manželčinu slávu a Charlotte…No, řekněme, že své srdce nechala v Bruselu. 

 Charlottin zdravotní stav se postupně zhoršoval, k čemuž patrně přispělo i těhotenství. Velká britská spisovatelka zemřela ve věku 39 let 31. března 1855 i se svým nenarozeným dítětem, přičemž příčina její smrti je zdrojem spekulací (hovoří se o tuberkulóze, tyfu či vyčerpání organismu v důsledku těhotenského zvracení). Z početné rodiny Brontëových tak zůstal jen otec, který pochoval manželku i všech šest dětí.

P. S.: Pokud byste se chtěli o osudech Brontëových dozvědět víc, ale nechcete číst odbornou literaturu, vřele doporučuji knihu Větrná hůrka rodiny Brontëových, kterou napsala česko-britská autorka Hana Whitton. Jedná se o zbeletrizovaný, nadmíru čtivý a dojemný, životopis popisující všechny vzestupy a pády slavné rodiny.

Autor: Míša Nevřivá
Kresba: Lenka Nevřivá
Koláž: Adel