Blog

#2 Jiří O. (46 let)

Začněme nastavovat zrcadlo napřímo bez přidaných omáček, o nichž není v popisných biografiích nikdy nouze. Začátek kariéry spisovatele bude takřka vždy ovlivněn tím, co si o sobě dotyčný myslí. Nejednou se mýtus o sobě samém vytváří tím, že „již od útlého dětství jsem věděl, že budu  spisovatel“. Pak přichází fáze, kdy se rodilý spisovatel rozhněvá na tuto samotnou představu, aby ji  posléze naplnil a řekl: „Osud tomu tak chtěl. Ano, stal jsem se spisovatelem.“  

Přeskočme fráze typu: „V dětství jsem napsal tak maximálně milostný dopis. Pár básní a  špatný sloh.“ Nebo: „Začal jsem se tak nějak cítit sám, a proto jsem začal psát.“ Čtenář si pak může  myslet, že spisovatelé/spisovatelky se rodí z nějakého zvláštního vrhu, kdy na počátku přesně ví, co je čeká, aby se pak vyvrhnuti na chvost školních kruhů snažili učinit ze svého vyloučení něco zajímavého a nosného pro budoucí generace. 

Přichází bod zlomu. Ve vyprávění příběhů na něj všichni čekají. V této souvislosti bych si nerad nechal ujít potěšení, abych neupozornil na klasickou šablonu. Narození – vědomí si výjimečnosti – společenský looser – zvrat – případný úspěch – vyhoření i s podstavcem svíčky –  legenda. Otázka pro vědce se nese sama ve znění: „Proč autoři píší o celém tomto cirkusu, který nazýváme autorským ‚pozadím‘ (nemyslíme tento výraz samozřejmě doslovně) a oni zase  nezbytným kontextem?“ Myšlenky autorů pravděpodobně nebudou přímo oddělitelné pro potřeby vědy od toho, co žili, zažívali, prožívali a o čem vlastně psali. Jirka O. je určitě proti tomuto oddělování. Takže v tomto případě „zdarec“ vědci. A teď již ke kulinářskému receptu ztraceného psaní podle Jirky.

Buďte egoisty. Váš život je jiný, než jsou životy ostatních. Vzpoura vůči autoritám a dospělým je nutná. My spisovatelé totiž sdílíme exkluzivitu s vědci, umělci, politiky a jinými  úspěšnými lidmi, jelikož víme o tom, o čem ostatní ne. Neboť ten zbytek opouští po třicátém věku pocit výlučných individuí a žije pro druhé (rodina atd.). Ale stále ve společnosti existují ti, kteří se pravidlům society a „dobrého chování“ nepodřizují. Nadaní a tvrdohlaví lidé, kteří své životy žijí až do samého konce. To jsou dle Jirky seriózní spisovatelé. Seriózní spisovatel není novinářem, jelikož se méně zajímá o peníze. 

Spisovatel je mimo jiné i estét. Vnímá krásu ve slovech a v jejich uspořádání. Přímo zbožňuje rytmus, zvukomalebnost a kvalitu prózy a příběhu. Egoisticky naladěn se dělí o své  zkušenosti a i když přímo nemusí mít tak dobrý estetický projev, přesto sem tam zableskne z jeho podání něco, co nelze podřídit utilitárnímu způsobu vyjadřování. Je to čirá krása, ne? 

S tím se mimo jiné pojí i touha vidět věci takové, jaké jsou. Zjistit si pravdivá fakta a předat je následovníkům, resp. těm, kteří hodlají vyslyšet ona kouzelná slova spojená ještě do kouzelnějších příběhů.  

Nakonec je pak v díle skutečných spisovatelů přítomna vůle posunout svět náležitým směrem. Jirka neopomíjí politický aspekt díla, který má utvářet představu o druhu a způsobu vedení společnosti jako celku. Takřka revoluční apel je přítomný ve všech autorských počinech spisovatele,  neboť i sám názor, že umění nemá mít nic společného s politikou, se již pohybuje v nezměrné oblasti politična. Jak by ne. Jsme přece již podle praotců Řeků společenskými bytostmi. Jsi jako Jirka O.? Gratuluji. Nejsi jako Jirka O.? Pojďme společně hledat dále, třeba se v  nějaké další osobě uvidíš jako v zrcadle.

Autor: Gilbert

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Podobné články

#7 Štěpán K. (74 let)

#7 Štěpán K. (74 let)

Na e-mail mi přišly upomínky z dvorní knihovny, abych vrátil po deseti letech knihy, jinak prý na dveře zaťuká exekuce. Laciný vtip, že? Ale do knihovny jsem měl v plánu jít, abych si naopak knihy půjčil. Prostě nebyly v žádném antikvariátu ani v knihkupectví, a proto...

#6 Janek T. (81 let)

#6 Janek T. (81 let)

Při dopoledním čaji mě přepadla náhlá chuť zajít si jen tak do zlatnictví. Tento druh obchodů jsem vždy záměrně přehlížel. Ne snad kvůli tomu, že by mnou napsané řádky nenesly pěknou sumičku do kalhot s rozervanými kapsami, ale spíše proto, že lidé motající se kolem...